Tanec v temnotách

Pro mě jednoznačně vítězství formy nad obsahem. Normálně bych muzikál ve spojení s něčím scénáristicky tak účelově citovo-vyděračským odstřelil jak škodnou, no jsem rád, že jsem LvT přeci jen dal šanci, abych se ujistil, že nepřicházím o něco kontroverzně geniálního, jak jsem u něj po zásluze zvyklý. V tomto smyslu bych rozhodně netratil, protože příběhově se jedná o typ filmu, který subjektivně hodnotívám odpadem, ale skvělá Bjork, její výborná hudba a nečitelný a ke konci surově explicitní Lars von Trier mě přesvědčili, že si Dancer in the Dark vyfuckovat nezaslouží. Doporučovat se, ostatně jako u všech filmů LvT, zdráhám, a když už se do něj pustíte, tak apeluju k potlačení choutek k vypnutí, a vyčkání až do konce s velkým K. 75% (08.03.2015)

Úchvatné drama, které jen dokazuje, že Lars von Trier je genius. Dokonale promyšlené v každém své záběru, úžasný scénář a nevídaná psychická tyranie diváka (ač jen přetahuje zažité principy ad absurdum a z diváka si dělá opět legraci), který zde není pouhým příjemcem obrazového materiálu. Hlavní dějová linie je drtivá a režisér ji servíruje bez příkras. Ruční kamera umocňuje pocit autentičnosti a napomahá divákovi v akceptování vážnosti tohoto příběhu. Zároveň však funguje jako velice funkční prostředek k eliminaci záchranných bodů, takže divák se prostě nemá čeho chytit a musí 'v tom s hridnkou naplno plout'. Sledování fabule se tak mění v realistický příběh s hrdiny, které důvěrně známe. Chvílemi se může zdát, že sledujeme obyčejné home video. Režisér přesně cílí divákovu pozornost na důležitá fakta, příčemž 'to ostatní není důležité'. Známe hlavní příběh, nejdůležitější postavy a místa jakožto záchytné body, přesto však spolu s hrdinkou plyneme pomalu dějem a procházíme stejnými pocity jako ona. Prožíváme s ní chvíle radosti, chápeme její motivaci a soucítíme s ní, chvílemi nás přemáhá touha, jako bychom chtěli změnit jasně dané schéma, které se již od samotného začátku blíží k důležitému ukončení. Trier střídá depresy s útěky, které zde představují muzikálová čísla (statická kamera nabízí záchranné body i divákovi!), jež si hrdinka představuje, aby nemusela čelit tvrdé realitě a vědomky s sebou unáší i samotné diváky, kteří si mohou na chvíli oddechnout a vnímat úchvatné rytmy a originální choreografii. Fikční svět je úžasně zakomponován do reality, každý detail do sebe zapadá. Vedení herců je ladné, nikdo nepřehrává, celý snímek se odehrává na 'divadelních prknech' je snový a Björk jej dokáže neskutečným způsobem táhnout. To právě ona se stává průvodcem v tomto fikčním světě. Není to ona, kdo se bojí dojít do cíle, to divák jí brání, ona statečně vzdoruje. Po prvním zhlédnutí mi bylo strašně, celý film mě pohltil a na konci zničeného vyflusl ven. Trier opět obstál... (20.10.2005)

Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. (08.08.2006)

Tanec v temnotách je emocionálne násilie - divák buď podľahne alebo sa statočne ubráni...Sama sa však neviem zaradiť...Čím viac nad filmom rozmýšlam, tým viac ma presviedča o tom, že heroickosť hrdinky, trpiteľská sebaobeta a neoblomný charakter tvoria len krehkú ilúziu súcitných emócií za ktorými je vlastne cynizmus a vydieranie. Celým filmom sa tiahne ponurá melanchólia, kt. "ruší" precítené kvílenie Björk, kt. fest nemusím a tento film ma v tom utvrdil! Pre pozitívne sympatie musí platiť: aby sa páčil film ako celok, musí sa páčiť Björk. Film je to nápaditý a originálny, mám však prevahu výčitiek (výzor Björk ako emigrantky z Československa, kt. hovorí zjavne znejúcou ruštinou; postava Oldřycha Nového; dlhé a nudné muzikálové vsuvky; umelo vyznievajúci charakter hrdinky; Björk, Björk a Björk; koniec koncov kvílenie Björk som už spomenula...) (17.08.2009)

Rozporuplné hodnocení filmu vlastně naprosto vystihuje jeho záměr : pobouřit. Ať už z hlediska laciných triků jak lidi donutit, aby sáhli po kapesníku, tak po stránce žánru - Trier a muzikál :-)), tak po stránce herecké - Bjork a herečka :-)) a vůbec proč řešit zda to dobré je či není... Je a zatraceně, ale jen pro někoho. (27.09.2004)