Údolí včel

"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné! (14.02.2008)

Dva filmy, které se vyslovují jedním dechem - Markéta Lazarová a Údolí včel. Přes stejnou dobu vzniku a stejné autory má každý z nich své vlastní pojetí a posleství. Markéta je poměrně rozsáhlý filmový epos, zatím co Údolí včel nese zdání jednoduchého příběhu. Bohatost symboliky odhalí každý podle svých životních zkušeností. Zatímco včela je vnímána jako symbol čistoty a pannenství, vlk je symbolem pro dravost, úskočnost a zlo. Hlavní scény příběhu se odehrávají na Vlkově zasazeném do Údolí včel. Dobro i zlo jsou provázané v celém příběhu tak jako v životě, nikdo není černý nebo bílý. Houbka dialogů se odkrývá postupně, i když uvidím film znovu, vždycky odhalím něco nového. Vše co je vyřčeno má vizionářský charakter. Ať je to setkání Armina s představeným řádu či setkání se slepou dívkou. Co je pro asketického Armina větší hřích? Opuštění řádu nebo polibek od nevěsty? (24.09.2014)

Takhle nějak si představuju umění vytvořené pro umění a zástupy duševních sebemrskačů. V neskutečně nudné atmosféře se sice našlo pár zajímavých obrázků, ale nesmyslné blekotání umělců (viz. výše) mne ještě nějakou dobu bude strašit ze sna. Chápu nadšení filmových kritiků ze smyslově neuchopitelných orgií či orgasmy filozofů při lapání duchovních mouder, ale pro mě to byla naprostá ztráta času. (18.01.2011)

náročný snímek pro náročného diváka, jímž evidentně (ne)jsem, jelikož mě chorály uspávaly a děj dost nudil... nicméně jisté kvality jsem ve filmu přesto zahlédl a věím, že ostatní jich naleznou ještě mnohem víc... já to bohužel (?) zatím (?) nedokázal, údolím včel jsem se proVláčil ke třem hvězdám a rychle od toho, než to přehodnotím... 60% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Vím že je to klasika a každej to považuje za kultovní, ale mě nic dlouho tak nenudilo. I když ty herci byly výtečný tak jsem u toho několikrát klimbnul a měl jsem co dělat abych neusnul. A nemůže za to ani Vláčilova režie, ale nejspíše dané téma. No prostě na větvi jsem z toho nebyl. A navíc i když jsem schopnej opomenout jakoukoliv levnost filmu či nedostatky, tak jsem se prostě musel smát tomu efektu kdy toho jednoho caparta hodil na zeď. Takhle blbě nasnímanou figurínu jsem dlouho neviděl. (02.06.2010)