Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (403)
Slovy klasika, my máme Údolí včel, Rusové Andreje Rubleva a Švédové Sedmou pečeť. Celkem názorně tenhle rozskřípaný mýtus kmene Čechů demonstrují stránky Nostalghia, věnované padlým andělům, rozuměje exponátům z řad kanonických vele-režisérů, jejíž autoři zařadili Vláčila velkoryse po bok Kurosawy či Felliniho, byť symbolicky až na konec lajny. Po dvou neuvěřitelně krvavých a krutých nacionalistických válkách je obtížné pochopit, jak může někdo brát takový rousseauovský romantický nacionalismus vážně. V devatenáctém století jej naši předkové, tápající po národní totožnosti, vážně brali, ale dnes? Zdá, že Češi stále nemají jasno v tom, jak se dívat na své dějiny. Byli husité hrdinové nebo „lupičská cháska"? Úpěli jsme za Rakouska nebo jsme se měli dobře? Bordwell dává podobným spekulacím útrum. Když si v Dějinách filmu vytipuje – především z řad proslulých Olympanů, bez výjimky neamerických – osm jakýchsi „super-auteurů“, které pojedná přednostně a nezávisle na kontextu národních kinematografii, jimž přináležejí, o Vláčilovi nikde ani zmínka. O Tarkovském pravda také ne, ale ten nenatočil své nejlepší dílo v 50. a 60. letech vyhlášených časopisem Cahiers du Cinéma za vzestup autorského uměleckého filmu a ke všemu se mu dostalo vrchovatě prostoru v kapitole ohledávající Nové kinematografie a nové směry v Evropě a Sovětském svazu od 70. let. Kdežto o naší národní pýše Vláčilovi nikde ani čárka. Když Masaryk kritizoval dva velké rukopisné podvrhy, s láskou a oddaností přijímané, ze kterých čerpali nejen Alois Jirásek a Mikoláš Aleš, nýbrž i František Palacký a na nichž náš rodící se národ založil své novodobé sebevědomí, známými slovy, že nic není veliké, co není pravdivé, plaval proti proudu. Krátkodobě ho pravicové Národní listy vyobcovaly z národa jako ohavného zrádce, kterého nejspíš neporodila česká matka, ale lítá saň. Ať si to přejeme nebo ne, ať je nám bližší ten či onen moment našich dějin, Vláčil na Bergmana ani Tarkovského neměl. Stál pod nimi. ()
Z mého pohledu působivější a snad také vydařenější snímek než Marketa Lazarová - dost možná i proto, že Údolí včel mi nedalo takovou práci pochopit, jeho scénář není nijak "zašifrovaný" (monology a dialogy z pera Vladimíra Körnera se nezapřou) a jednání postav je dobře čitelné. Naprosto úžasný je Petr Čepek, Jan Kačer doslova démonický... Nejvíce mi však k srdci stejně přirostl Josef Somr v malé, ale důležité roli. Hudba Zdeňka Lišky je jako vždy nádherná, Vláčilovu režii nemá smysl vynášet do nebes, neboť tam už dávno je. Stoprocentní film. ()
Pro případného diváka, jemuž jsou témata ohledně víry na hony vzdálená a nejsou pro něho příliš zajímavá, nepředstavuje "Údolí včel" zrovna lehkou podívanou. Tvůrce od svých diváků totiž žádá zvýšenou pozornost a schopnost zamýšlet se nad jednáním lidí, jež je ovlivněno mírou a hloubkou jejich náboženského přesvědčení; a také sledovat člověka poháněného touhou vzepřít se jim a najít svou vlastní, svobodnou existenci. Film se vedle otázek dotýkajících se síly víry jedince zabývá také tíží pozemského bytí a hledáním volnosti ve světě sešněrovaném přísnými pravidly a řády, jejíž nenaplněný ideál zde symbolizuje širé moře. Síla filmu tkví v neidealizovaném vyobrazení života ve středověké Evropě, kterou ocení i lidé, jež hluboká témata, která "Údolí včel" otevírá příliš neoslovují. Především pro věřící spoluobčany představuje mistrovské dílo českého klasika F.Vláčila očistec odproštěný od vyumělkovaného pozlátka. ()
Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10 ()
Co je silnější víra v boha, nebo upřímná láska? Armin i Ondřej mají jasno. Pro koho je Markéta Lazarová příliš tuhým soustem, tak tohle určitě zvládne. Normální souvislý děj o neoddiskutovatelné víře a službě bohu. Svobodné myšlení se takřka vylučuje a jakékoli porušení předem daného řádu, se trestá co nejpřísněji. Bůh je však nejvíce milosrdný, a proto když potrestáme člověka, jež duchovního bratra na scestí přivedl, bude nám odpuštěno. I inteligentní a morálně neobyčejně zdatní lidé, jsou v kleštích, jedná-li se o boha. Byl to politický systém, který fungoval neobyčejně dobře na všechny lidi. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zajímavosti (25)
- Natáčelo se v polském Fromborku, Gniewu, Jestřabí hoře či Malborku. V Čechách pak v lokalitách v okolí Prachatic, konkrétně v Kandlově mlýnu, Chlumu u Volar a Kuklova u Brlohu. (alonsanfan)
- Ve skupině tří hudebníků je k zahlédnutí i Jiří Stivín. (DaViD´82)
Reklama