Vůně ženy

Ani slepej by nezahrál slepýho tak dokonale jako Al Pacino. V jeho společnosti si báječně zatančíte tango, zajezdíte ve Ferrari ulicema New Yorku a navštívíte pětihvězdičkové hotely a navečeříte se v nejluxusnějších restauracích. Máte-li po ruce Johna Danielse (Al ví, že je to Jack, ale z přátelství mu říkejme John), budete se báječně cítit. Pacino má navíc v závěru filmu jednu z nejkrásnějších řečí odehrávajících se v "soudních síních". Ani na chvíli neváhám s hodnocením - 5* (08.07.2010)

Podle mě se sem docela hodí srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků. Obojí je ze školního prostředí, i když dějově jsou oba diametrálně jinde. SMB mě narozdíl od VŽ až tak nenadchla celkovým zpracováním. Robin Williams tady nemá tolik prostoru k hereckému koncertu, ale konec filmu na mě působil jako božská mana. Naproti tomu Vůně ženy má zajímavý příběh a skvělý výkon Al Pacina. Jenže konec vyšumí v umělý patos, který sice stejně jako v SMB sází na dojetí, ale mě na zadek neposadil. (31.12.2011)

Skvost světové kinematografie s brilantním Al Pacinem, který předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých koncertů. Martin Brest natočil příjemný, citlivý, ale místy i smutný snímek, který každého pohladí po duši. Mladý Chris O'Donnell předvádí také životní výkon. Italský originál jsem neviděl, ale popravdě mi to vůbec nevadí. Kdo neviděl měl by rychle napravit..... (20.01.2008)

Povedal by som, že to Američania zobrali za správny koniec a namiesto snahy o prekonanie vtipnosti pôvodného filmu natočili (melo)drámu. Pretože táto snaha by pripomínala povestné psie naháňanie vlastného chvosta. Celé to stojí na Pacinovej postave a jeho výkone a niet čo namietať. Za zmienku stojí viacero scén, najmä tá tanečná s náhodnou návštevníčkou reštaurácie a jej vypointovanie, dôležité pre vyznenie celého filmu. Ja by som tento film ani nenazýval remakeom, zmeny sú zásadné, o starého pána sa napríklad žiadna žena nezaujíma. Výrazná výhrada smeruje k záverečnej reči. Tá je príkladom zmeny filmovej reči oproti takým 70. rokom nasýteným novým Hollywoodom, spomeňte si na Pacinov výbuch na súde v And Justice for all. Oproti nej je celý záver vo Vône ženy iba instante naaranžovaný a predvídateľný. (04.10.2016)

Původní verzi jsem neviděl a upřímně si myslím, že tuto novější asi (alespoň u mne) již nic nepřekoná. K nevidomému Al Pacinovi coby válečnému veteránovi, (který díky své povaze každého od sebe odhání a nikdo jej nechce ošetřovat) je přiveden studentík O'Donell. Ten studuje na univerzitě ale jelikož nedisponuje tučným kontem jako papínkové jeho spolužáků, přijme nabídku od rodini veterána - dělat za přivýdělek mu občasnou společnost či doprovod. Mezi oběma se tak postupně začne vyvíjet přátelství. Opatrovníkovi je pozvolna jasné proč chce plukovník do New Yorku a podaří se mu změnit jeho názor na svoji současnou a další existenci. Sílu nabírající Al Pacino pak začne ze svého opatrovníka z ušlápnutého studenta pozvolna tvořit muže. Závěr byl obravdu brilantní. Další film, kde se klaním umění Al Pacina. Nutno vidět. * * * * * (13.01.2012)