Údolí slz

Během prvních dílů se rozjíždí poznávačka s hlavními postavami. V tu chvíli jsem se mnohdy zasekl nad počínáním kdekoho, až jsem měl pocit, že koukám na bandu kreténů a ne na vojáky jomkipurské války na straně Izraele. Izrael by podle této minisérie nikdy neměl válčit. Jako národ si užili už velké příkoří a válka jim teda zatraceně nejde. Jediný, opravdu zajímavý příběh se točil kolem toho židovského Honzy Ciny. Ten mě fakt bavil a měl minimálně v první polovině seriálu nejlepší a nejzajímavější scény. Postupem času se ale v díle přidává na poctivé válečné atmosféře, kterou jsem v nějakém filmu nebo seriálu dlouho nezažil a ke konci jsem musel uznale pokývat, že tady je to poměrně vydařené a přitom za málo peněz. (02.02.2021)

První dva díly byly vynikající, ale byla to jen falešná návnada. Tohle ani tak není o válce jako o charakterech jednotlivých postav a nutno dodat, že z mého pohledu se jednalo vesměs o charaktery protivné. Nejsilnější je seriál ve chvílích, kdy se věnuje bojům a i když nejsem odborník na tankové bitvy, udělaly na mě dojem. Stejně tak hra na honěnou v chodbách bunkru, kterou hráli izraelští vojáci se Syřany. Jenže podobných momentů je tu na deset dílů pomálu. Navíc je tu závan ruského gerojství a laciného patriotismu, na což nejsem od Izraelců zvyklý. Alespoň že i tady zůstali Zilberman a spol. věrni lokálnítradici a obsadili další židovskou krásku. I když o jejích herecký schopnostech mám jisté pochyby. Asi poprvé mě Izraelci zklamali. Čekal jsem mnohem víc než průměr. 50% (10.02.2021)

Izraelská televizní tvorba má v poměru ke své velikosti ve světě výsadní postavení a opakovaně dokazuje, že umí přicházet s neotřelými nápady a novými formáty, které poté přebírají ostatní. Údolím slz vstoupila na půdu válečného žánru, kde by vzhledem k výjimečnému postavení, jaké v Izraeli armáda má, mohla být víc než doma. Čekal jsem něco, co mě uzemní, dostal jsem něco, co mě znejistilo. Seriál má status nejdražšího projektu izraelské televize a vskutku je to i podívaná, kde štáb dokáže rozpohybovat několik desítek tanků a simulovat tak velkou tankovou bitvu - největší střetnutí tankových vojsk od druhé světové války. Těžiště ale pro filmaře představovaly intimní příběhy několika účastníků války. Místo abych se nechal pohltit příběhem, postupně se začaly vkrádat protivné otázky. Sledujeme osazenstvo pevnosti, které pasivně čeká skryté za pytli písku a vyzbrojené ručními zbraněmi, až nepřítel vyhodí do vzduchu vchod. To vážně základna nemá žádné kulomety a těžké zbraně, kterými by obránci mohli klást odpor? Velitel základny nezná její schéma a tím i únikovou trasu. Zpravodajský důstojník se nezabývá likvidací tajných materiálů a nezachraňuje šifrovací klíče. Má jiný úkol - opatruje svého domácího mazlíčka, ježka jménem Oříšek, a následujících několik dílů sledujeme, jak obtížně Oříšek uniká z pevnosti, skáče ze skály, je něžně nesen nočním pochodem územím nepřítele, podstupuje krvavý bojový střet a prochází minovým polem. Tak si říkám, jestli sovětští vojáci při ústupových bojích z obklíčení také nosili v krabici své kočičky a morčátka. Místy mi prostě děj přišel poněkud uhozený. Jiná situace: pěší jednotka se uchýlí do bunkru na temeni hory, ze kterého by teoreticky šlo kontrolovat široké okolí, ten ale nemá střílny ani pozorovací stanoviště, takže vojáci musí vybíhat do deště dělostřeleckých granátů, aby zjistili, co se kolem nich děje. Nevím, jsem amatér, ale přijde mi to absurdní. Ona i naivita a neschopnost arabské strany zachází někdy do extrémů. Ale abych jen nehanil, pořád zbývá spoustu poctivě odvedené práce a nakonec se přece jen kloním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. Snad jen dodatek, Izrael vždycky interpretoval svůj konflikt s arabskými sousedy jako souboj Davida s Goliášem, realita byla taková, že Izrael představoval průnik moderního euroamerického světa do území, které spadá do kategorie rozvojové. V taktice i strategii, ale i vojenskoprůmyslovém komplexu měl vždycky převahu, nehledě na vlastnictví jaderných zbraní. (03.01.2021)

Vojnové filmy sú ohrozený druh a podžáner „tankistické filmy“ sú viac než vzácnosť. Slzavé údolie napriek historickému pozadiu patrí do tejto kategórie maximálne z polovice, k tomu je seriál kvalitou po všetkých stránkach prekonaný Libanonom. Produkčnou úrovňou samozrejme nemožno od Údolia sĺž čakať druhý Fury, počítačové efekty sú skôr ako z lepšieho dokumentárneho filmu, strih občas na úrovni príležitostného užívateľa Sony Vegas, výprava jednoduchá a tomu sa podriaďuje aj dej a akcia, ktoré dostatočne nevykresľujú rozsah bojov na Golanských. Takže žiadne aspoň približné zasadenie seriálu do historických udalostí sa nekoná, je to len rada čiastočne previazaných dejových liniek niekde v prostredí Jomkipurskej vojny, kde niekde na vŕšku trojica izraelských tankov páli po sýrskych digitálnych tankoch (to ale predstavuje asi tak celkovo 40 min. seriálu, zvyšok sú dialógy, "cestovanie", prestrelky atď.). O perly typu Sýrčania sa netrafia na 20 m nie je núdza, ale ešte horšie je, že väčšina Izraelcov sa tu chová ako totálni kreténi. Dejovo by postačilo 6-8 epizód. (05.04.2023)

Izraelský válečný seriál reflektující jomkipurskou válku z roku 1973, což byl nejlépe připravený pokus arabských zemí zničit Izrael , který byl tak překvapivý, že se jim to málem i povedlo. Tento seriál sleduje válku skrz několik postav posádky tanku a dvou členů odposlouchávací jednotky. Dobře namíchaný koktejl se zajímavými vykreslenými figurami ( nakonec se mojím největším oblíbencem stala zprvu nepříjemná hysterka, kterou jsem pracovně nazval izraelský Jan Cina s brýlemi ) Poslední dva díly trochu ztratí na tempu, ale zase se po hodně dlouhé době jedná o čistě válečný film s tankovými bitvami, což už se dnes vidí jen v ruských filmech z druhé světové. (14.12.2020)