Marketa Lazarová

Ryzí kámen! Poetisticky laděnááách Markéta s hřívou blonďatou a sněhovou krabicí vůkol, z níž mi šibalo. Oko za oko, zub za zub, jo jo, doba středověku zalezla za rozpálená kamna, nicméně Lazarovský kodex má datum trvanlivosti: dokud svět bude světem, takže se nebojím, že bude mít v letech příštích trpkou chuť. Stane-li se, pak nastane doba Temna. Když tak koukám na ty Vaše poly či mono hvězdičky, který jste přiřkli, pravda souhvězdí z nich neuděláme, ale i tak mám pocit, že (ne)pochopení k Lazarce prostě patří, páčko jen dokonalé dílo musí být zavrhovaný a zároveň absolutní. Cizota knížky ve mě vibruje ještě teď a vzpomínka na posla Bernarda a jeho beránka přivázaného ke konopnému lanu (prý seslán vyšší vůlí - nádhera!) je Něco...žádný synonymum nenajdu, ani kdybych se rozkrájel na kusy. Vláčil&Vančura mě vláčeli rovnou do ledovýho Pekla, ale já se tomu nebránil, zbytečný?, to ne, jen nepotřebný. Je to Lazarka, holka, kvůli který jsem si přivstal a symbol Olympu českého filmu a literatury. Díky, díky, díky...upřený pohlede :) (25.04.2010)

Zasloužilý uspávač hadů Vláčil se vzepjal k životnímu výkonu a jeho veledílo dokonce léčí. Ano, film skutečně pomohl řadě pacientů překonat insomnii. Skoro tříhodinová intelektuální orgie by totiž uspala i čerstvého absolventa filmové teorie. Působivé jsou jen kamera a hudba. Zbytek je dlouhý velký špatný. (19.11.2022)

Mnohými kritiky označována jako nejlepší český film všech dob. Z mého pohledu víc než uspokojení náročného diváka, co se hudby, kamery, scénáře a vůbec celkové kvality týče. Musím uznat, že si pan Vláčil dal s tímto snímkem velkou práci a také, že se mu vyplatila. Chybí tomu však určitá univerzálnost, jelikož hledat zalíbení u diváků mladší generace je podle mě marné. Jednou větou: Na svoji dobu vysoce nadprůměrný film. (27.11.2007)

Radost sledovat záběry kamery, aranžmá scén a prostředí, v němž se tento Vláčilův počin odehrává. Během prvních minut jsem byl přesvědčen, že tohle bude snímek za plný počet hvězd. Opravdu jsem si vychutnával každičkou scénu a záběr, který nám režisér a kameraman naservíroval. Říkal jsem si, že něco tak dokonalého jsem hodně dlouho neviděl. Později jsem si na tuhle preciznost a úžasnou práci zvykl a věnoval jsem pozornost spíše příběhu, který mně sám o sobě moc neřekl. Tím hodnocení postupně klesalo a klesalo, až se dostalo na výsledné 3*. A konečný verdikt nezměnila ani vynikající hudba a úžasní herci, kteří zde podávají neuvěřitelné výkony. Je velkým potěšením vidět v jedné scéně v takto zdařile natočeném filmu osobnosti jako je Josef Kemr, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř či Jaroslav Moučka. Když si vezmeme snímky jako Kladivo na čarodějnice, Údolí včel či Marketu Lazarovou, tak všechny spojuje naprosto geniální atmosféra ponurého středověku s patřičnou syrovostí a vlastností zapůsobit. Všechno jsou to ale záležitosti 60. let! Proč se už dnes u nás netočí podobné filmy? Vždyť tohle směle konkuruje všem těm západním velkofilmům! (13.12.2011)

Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. (24.07.2014)