Bullet Train

David Leitch a neskutečná jízda jak prase. Na Bullet Train jsem se hodně těšil už od prvního oznámení, je to přesně můj cup of tea, ale má očekávání byly dokonce převýšeny. Leitch tentokrát nenatočil jen přímočarou akční jízdu, vzal si něco z Tarantina a něco z Ritchieho a dohromady vytváří žánrově komplexní koktejl- který mi připomíná mé oblíbené Kingsmany, ke kterým film svou stylovostí, přepáleností, inteligentností a dravostí má sakra blízko. Brad Pitt je skvělá volba a jelikož ukončuje kariéru, tak si vybral parádní film na jeden ze svých posledních projektů. Je nájemný assassin trpící smůlou- což je samo o sobě velmi zajímavá vložka, který má za úkol ukrást kufřík v nejrychlejším vlaku na světě- Shinkanzen- moderní prostředí samotného vlaku je také velkým přínosem k filmu. Jenže ve vlaku se nachází i jiní nebezpeční lidé, každý s jinými, ale podobnými úmysly a jejich vzájemný střet představuje královskou zábavu. Bullet Train má neskutečný Styl, šílené tempo, skvěle dávkovaný černý humor, hromadu šílených, ale originálních a chytrých nápadů, výborné herce- každá jedna postava tu má dostatek prostoru se předvést a většinou má i velmi působivý flashbackový background, což oceňuji a ke každé postavě si divák může vytvořit vztah, kladný i záporný. Povedl se i sountrack, je tu pár nečekaných cameii, která jsou Meta a dejově je film až nečekaně vyzrálý, je tu hromada solidních zvratů, kde každý nový je lepší než ten starý, celé je to neskutečně chytře propletené a vše si na sebe v závěru hezky sedne- pro tohle mám zkrátka slabost a navrch i skvělá zábavná akce, která se nebojí použít eRko - Finále je moc hezky brutální ( vykolejení vlaku scéna, za kterou by se nezlobil ani Emmerich). Naposledy jsem se takhle bavil u Suicide Squad a Kingsmanů a všechny tři filmy mají společné eRko, pořádnou zábavu a ohromnéj Styl. Těším se až zajdu znova. Ps: Hodně mě rozsekala scéna s pet láhví vody- která tu má vlastní příběh!! Příběh 5/5. Akce 5/5, Humor 4/5, Násilí 4/5, Zábavnost 5/5 Hudba 4/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 4/5, Herci 5/5. 10/10. (07.08.2022)

"Bullet Train" lze z mnoha ohledů kritizovat, ale také si ho ze stejných důvodů užívat. Máme tu Japonsko doslova z rychlíku či zběsilé tempo a nelinearní vyprávění, které spíše slouží k odvedení pozornosti a maskování nedostatků scénáře, nebo také blafování hloubky a přesahu typické pro autora předlohy Kótaróa Isaku. Na rozdíl od japonských adaptací jeho románů tady motivy provázanosti, štěstí a osudu nevyvolávají údiv a patos, nýbrž se rozmělňují do povrchně zábavných atrakcí. Stejně "Bullet Train" pracuje také s tarantinovskými postavami, tedy naprosto nerealistickými žánrovými figurami, které ozvláštňuje jejich nadsázka, stylovost a zakotvení v popkultuře. Tarantino a někteří jeho následovníci na základě popsaného principu vytvářejí sofistikované a zdánlivě propracované mocniny gangsterů či zabijáků, které v nejlepším případě přesahují rovinu mokrého snu fikční dokonalosti a stávají se polobožskými ideály, k nimž pak vzhlíží diváci. V "Bullet Train" ale opět zůstávají jen nerealistickými rozvernými maňásky s jedním karikaturně přemrštěným a neustále opakovaným atributem. Pak tu máme akční scény, respektive jejich choreografii. Ta v předchozích produkcích 87North (či 87Eleven) stála v popředí a strhávala na sebe pozornost svou okázalou fyzičností, realizační náročností a revoluční důmyslností. Tentokrát akce stojí spíš v pozadí, v prvé řadě je vždy realizována jako slapstickové gagy a propojuje jednotlivé dějové sekvence. Ať už jako zastřešující pojem pro popsané tendence filmu použijeme jakýkoli výraz - bastardizace, odsofistikovanost, zpitomnění, asimilace či hollywoodizace - právě v tom ale spočívá kouzlo a funkčnost "Bullet Train". Film totiž do sebe absorboval všemožné trendy předchozích let i dekád, které doposud oceňovali přemoudřelí fandové, cinefilové či vyznavači alternativních nik, a procedil je mainstreamovým sítem do univerzálně přístupného tvaru. Ten sice zákonitě budou ony elity ofrflávat, protože není jako ony jimi oceňované dokonalé formy, ale tím spíš bude z "Bullet Train" popový kasovní trhák. Po "Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw" již další Leitchův projekt evokuje střední proud zlaté éry hongkongské kinematografie, který tvořily chaoticky nesourodé estrády mísící všelijaké emoce i žánrové polohy a kde pozornost diváků neustále poutaly různorodé atrakce, včetně akčních eskapád i cameo vystoupení populárních hvězd. Když uvážíme, že David Leitch a jeho kolegové jsou velkými obdivovateli hongkongských filmů, lze v tom spatřovat nikoli náhodu, nýbrž koncept. (12.08.2022)

Navzdory tomu, že některé mé nejoblíbenější filmy v sobě mají vážného Brada, mým nejoblíbenějším Bradem zůstává uvolněný pošahaný Brad. O filmu jsem předem nevěděla vůbec nic kromě toho, že Brad šel na premiéru v sukni, a tak mě všechno tak příjemně překvapilo, že jsem ani smíchem nešetřila. Citrón a Mandarinka úplně fantastičtí, Zazie Beetz k sežrání, Hiroyuki Sanada jako vždy maximální láska... Pocitově po velmi dlouhé době blockbuster, co jsem si fakt užila. (16.10.2022)

Fascinovalo mě, jak si všichni byli jistí, že vlak dojede na čas na Kjota. To v ČR díky výlukám se jede z Prahy do Kolína přes Finsko s tím, že musíš ještě přestoupit na tramvaj a pak na lanovku , al eponechme stranou dokonale vymyšlenou železniční situaci u nás a zpět k filmu. On je to vlastně taky takovej vlak rozjíždí se pomalu, aby do cílové pásky přisvištěl ve velmi solidní rychlosti. Mezi tím nám scénáristi dopřávají kkýble různých zvratů, dějových překvápek, vyprávěcího flirtování s divákem a tomu všemu vládně poměrně bizarní sestava v čele Piťasem, no a ono to člověka začne postupem času docela bavit ač mu je úplně jedno, jak to vlastně dopadne, protože chodí Piták vlakem, na koho se koukne, toho Brad bouchne a to baví, ne že ne. (16.09.2022)

Provozní řád z Goddardova hotelu na pomezí Kalifornie a Nevady, něco z universa kolem Nevěsty a O-Ren Ishii (ale bez té precizní formy), akce od nasrané libanonské Baby Jagy a co se týká mluveného slova hodně z Deadpoola. Bohužel. Něco takového možná psal Guy Ritchie ve třinácti do šuplíku.. Asi po dvanácté funny zmínce o Mašince Tomášovi jsem chtěl zatáhnou za záchrannou brzdu, případně švihnout Olkewicze po hlavě kolejnicí. Kredit pro kvarteto Sanada, Taylor-Johnson, bojga a Shannon, že se pokoušejí hrát, i když nemají co. U Pitta v zajetí terapeutických pouček si doteď nejsem jist, jestli ho vzít kolejnicí taky, nebo vytvořit kvintet.. (18.10.2022)