Ďáblova past

Na jedné straně Macháčkův "pětihvězdičkový" kněz Probus, interpretační bohatost, vizuální nádhera a atmosféra, která rozhodně není z nejhorších. Na druhé straně ovšem jistá utahanost (i navzdory krátkosti), odcizenost a hlavně ten rodokapsový závěr. Říci o něm, že tam sednul, to je jako říci, že jsem hrdým slávistou. Prostě čirá lež. (12.12.2008)

Ne tak silné jako Údolí včel, tajemnější, mystičtější, symboličtější, divácky náročnější, ale splňuje všechna má očekávání. Vláčil je má spřízněná duše, obdivuji jeho specifický způsob, jakým pracuje s náboženskou a historickou tematikou, jakým rozkrývá dogmatické smýšlení doby. Nádherná souhra obrazu a zvuku. František Belfín je opravdu pan Umělec a na Víta Olmera za mlada bych se mohla dívat každý večer... :-) (15.01.2007)

Vláčil měl nezaměnitelný rukopis. Pomalé tempo, pramalý důraz na hudbu, ale člověk je vtahován do příběhu s neuvěřitelnou rychlostí. Jestli někdo uměl historické filmy, pak to byl právě Vláčil a Ďáblova past je nehynoucí důkaz o jeho schopnostech. Film povyšuje také brilantní kamera a kupodivu i Vít Olmer. Člověk si až říká jak takovej charismatickej herec mohl sklouznout k režisérovi největších zhovadilostí. (10.05.2009)

Veľmi zaujímavý Vláčilov film, ktorý je myslím dosť originálny. V mojich očiach však tá depresívnosť, tak Vláčilovi blízka, pôsobí už takmer parodicky. Detaily a pomalé zábery utrápených tvárí, snaha o symboliku v záberoch, ktoré sú pre dej nepodstatné. Je to samozrejme už dobou, trochu toho nadhľadu by však extrémne vážnej Ďáblovej pasti neuškodilo. Vláčil a aj ďaľší českí majstri mali schopnosť vyvolať v divákovi pocit, že sa do doby deja premiestňovali strojom času a nakrúcali v "reáli" a ten pocit 18. storočia je tu skutočne autentický. Záver v jaskyni poteší, mohol byť však o niečo dlhší a lepšie vygradovaný. 70% a silný potenciál ďalšieho zhliadnutia. (07.12.2014)

Ďáblova past možná není geniálním dílem, jako Markéta Lazarová nebo Údolí včel, jenže to paradoxně může být pozitivem tohoto filmu. Je totiž podstatně přístupnější, než oby výše uvedené filmy, které dokáží docenit jen ryzí fajnšmekři. Je to dáno zejména jednoduchou narativní linií, jinak se ale ve všem jedná o „plnohodnotného Vláčila“. Jeho rukopis, tj. práce z kamerou, kompozice nebo se zvuky je totiž nezaměnitelný a velice usnadňuje vnímání syrové doby, do které je film situován, kdy lidé pykali za svoji chytrost a úspěch slavili ti podlí a tupí. Až se divím, že film mohl vůbec vzniknout, protože tak paralalela s komunismem, ať už zamýšlená či nikoliv, je evidentní. Ale nejvyýraznějším prvkem, je režisérova genialita, například to jak dokázal na černobílí film zachytit úporné vedro, které je témět hmatatelné, je fascinující. A i zde nelze nezmínit naprosto famózní hudební Kulisu Zdeňka Lišky. Nemám co bych vytknul. (03.06.2011)