Adelheid

Adelheid je další z Vláčilových skvostů, byť se obsahem nejedná o tak monumentální dílo jako je Lazarová nebo Údolí včel. Oproti těmto opusům je příběh spíše menší a komornější, defakto se v něm vyskytují jen 3 důležité postavy, ale zážitek je to stejně silný. Zejména kvůli Vláčilovu poetickému režijnímu stylu, konkrétně pak kameře, či organickému propojení obrazu a vážné hudby, jež umocňuje ponurou a sychravou atmosféru vylidněných Sudet. Adelheid sice nepopisuje celou dobu v celé její složitosti, jako výše uvedené filmy, ale o to více prostoru je zde věnováno běžným osudům obyčejných lidí, jež se možná o to více dostanou pod kůži. (06.03.2013)

Já to mám snad s každým ikonickým režisérem stejný. Má jiný slavnější filmy nebo alespoň film, ale mně od nich sednou ty co nejsou v topkách kritiků, lexikonů a dalších měřidel kultovnosti filmů. U pana Vláčila je to samé. Adelheid mně naprosto dostal, nejen krásně budovaným vztahem u kterýho mně zajímala každá scéna, každej pohled a chrochtal jsem blahem při pohledu na herecké mistrovství Emmy Černý a Petra Čepka, které dokonale nahradilo dialogovou složku filmu a když k tomu František Vláčil přidal ještě svou nadprůměrnou práci s obrazem a atmosférou, nemůžu jinak než jít na plnej počet. (28.01.2018)

Nejlepší film Františka Vláčila, který předčí i jeho kultovní Marketu Lazarovou. Tohle je atmosféra, kterou dokáže vytvořit jen František Vláčil, ty obrazy, ohromnej cit pro detail jako celek (jak říkal mistr Vláčil - " Člověk by neměl pracovat, ale tvořit "). A to vše se odráží v jeho filmech. Adelheid je prostě úchvatná podívaná a nejlepší drama odehrávající se na pomezí hranic těsně po skončení druhé světové války. (20.02.2015)

„DĚLEJTE SI CO CHCETE, HLAVNĚ TO ALE NEBERTE VÁŽNĚ...“ /// Körnerovo sólo pro Vláčila, kterej ve filmový poetice nadrasový lásky, která (pochopitelně) směřuje k tragédii, vyzval k tanci Čepka. Že je Čepek pan herec jsem věděl, ale že dokáže bejt i sympaťák…? Důkaz, že i povídka může mít celovečerní rozměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou novelu, kterou v roce 1967 napsal Vladimír Körner, neznám. 2.) Když zkonfiskuju barák, nezajímá mě, kdo všechno má klíče. 3.) Starou jsem koupil za dvě flašky koňaku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2016)

V nejlepších svých filmech si Vláčil libuje v nemožné lásce končící zdánlivě zbytečnou, v podstatě však nutnou tragickou smrtí. Nosný námět se vždycky najde a nutno říci, že pokaždé vynikající. Pokaždé je tento motiv použit zcela odlišně, nikde přitom nejde o nějaké lacině romantické "romeoajulie". V Údolí včel to sice není ústředním motivem, zato však závěrečnou pointou. V Adelheid, krásném, pro nás Čechy nesmírně provokujícím filmu, je to láska válkou poznamenaného veterána k dceři nacistického zločince (která krev rozhodně nezapře), již jaksi získal nádavkem k zabranému domu. (Ostatně jakýsi kontrapunkt češství a němectví - byť by šlo jen o náhodnou národnost hlavních postav - je i v Markétě a v Údolí.) V tomto příběhu je až nesnesitelně pravdivé, že hlavní hrdina bez své podivné lásky "nemůže žít" - nikde jinde tomtuto klišé nelze věřit, tady ano. Trapný fakt, že výhledově potřebuje, aby o něj někdo pečoval, je jen nejpovrchnější rovinou jeho fatální potřeby Adelheid. On se do tohoto světa nemá jak vrátit, nemá kam, nemá proč. Má jenom ji - opět věta, která nikdy nezněla tak pravdivě. Vláčil to tady dovedl na hranu - je to láska nepatřičná, nerovnoměrná, nerozvinutá, vlastně oboustraně ne-tak-docela, vzniklá mimochodem, z nouze, nicméně ve výsledku fatální, jedinečná, opravdová. Ne proto, že oba hrdinové nemají lepší možnost, nýbrž proto, že ze světa zbylo jen jedno velké Nic - a náhle se objevuje Něco. A to Něco přišlo s poraženým (resp. vítězným) Nepřítelem. Až mi někdo bude něco říkat o "filmech o lásce", přikážu mu zhlédnout Adelheid. Ještě jedno společné s oběma nejslavnějšími Vláčilovými filmy (zde ovšem obzvlášť působivé): Vláčil se nepídí po tom, kteří jsou "ti dobří" a kteří "ti zlí", spíše se mnohostranně ptá "jak dobří a jak zlí" a s tímto neřešeným dilematem v pozadí velmi ostře ukazuje, co se děje v hloubce "mimo dobro a zlo". Vyzdvihl bych nezvykle nekomickou roli pana Vostrčila, kterou tento "profesionální neherec" vystřihl bravurně. Landovský tu má roli přímo na míru, Čepka miluji, jeho partnerka byla rovněž skvělá, takže není co řešit. (04.03.2011)