Šógunovi nindžové

Legendární film, který poprvé představuje tehdá československé veřejnosti v kinech NINJE a to dokonce jako sympatické postavy i když opět poněkud barvitěji. Jako kluci jsme z něj byli okouzleni a chodili na něj dokud ho nepřestávali promítat. Když jsem si jej sehnal ted po letech nevěděl jsem jestli plakat z nostalgie a nebo se smát jisté rozpačitosti příběhu... Film patří k tomu lepšímu co vzniklo v 80tých letech v žánru samurajských dobrodružných snímků. Za pozornost stojí nepřekonatelný fighter Hiroyuki (Henry) Sanada a charismatický Sonny Chiba. (24.01.2010)

Jeden z mála nindža filmů, kterému se podařilo proklouznout za Železnou oponu. Pro mě osobně jeden z nejoblíbenějších bojových filmů mého raného mládí - no, který kluk si nehrál na nindžu ;-) . V roce 2009, kdy jsem film znovu viděl už mířím s hodnocením trošku níže, i když Hiroyuki Sanada předvádí moc pěkné kousky. (19.01.2010)

Akční scény v podstatě přesně odpovídají tomu, co člověk vzhledem k názvu a době vzniku filmu očekává, k čemuž patří i některé z dnešního pohledu již komické okamžiky. Příjemně překvapila dobrá kamera, některé scény a záběry vypadají fakt hodně pěkně. Nepříjemným šokem je naopak hudba, která do filmu vůbec nepasuje. (23.08.2017)

V osmdesátých letech komunisté pochopili, že i pionýři potřebují pořádné dobrodružství. Z NSR se vrátil Vinnetou, z Italie k nám přes TV vtrhl Sandokan a nakonec přišli i nindžové. Všechno to jsou levné dobrodružné filmy bez nějakých vyšších ambicí, ale za totáče jsme na ně zírali s otevřenou pusou. Čuk a Gek s Timurem a jeho partou pelášili zpátky do SSSR. Jen je mi líto, že Češi nic takového nedokáži vyrobit. Šógunovi nindžové si vystačí s lesem za městem, kam se dovezou kamery a sudy s kečupem, a řežba může začít. My máme taky krásné lesy, jenže se tam prohání akorát tak Troška. Copak se Češi nedokáží řezat do krve? (18.11.2010)

,,Já Momoči Takamaru prohlašuji: dostaneme hlavu Širanuie Šógena, svrhneme Tojotomiho Hidejošiho a obnovíme náš rod Momoči!“….. Další z filmů, který z dnešního filmového hlediska těm mladším mnoho neřekne. Možná v nich vyloudí smích ,,trapný“ karate, směšné zvuky, příšerná hudba... mohl bych pokračovat. My, co tohle hltali před 30 lety na VHS je asi nepřesvědčíme jaká pecka to tenkrát byla, a že H.Sanada byl pro nás stejnej Bůh jako třeba ...Sandokan! Ale v podstatě se dneska budeme smát s nimi! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět jeden z legendárních NINJA filmů. 2.) Zajímá mě, jaký druhy mučení měli Japonci v 17. století. 3.) Zjistím, že už v roce 1980 si s brutalitou ve filmu v Japonsku nikdo hlavu nelámal. 4.) Stále nechápu, proč se ve středověku nemohli v Asii (lidé) přemnožit. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (26.11.2010)