Napoleon

Scottovo Waterloo. Film, ktorý v kinoverzii až bizarným spôsobom nefunguje a to i navzdory faktu, že je patrične výpravný a bitky vcelku epické. No inak sa len urýchlene skáče zo scény do scény, jednotlivým momentom chýba zmysluplná náväznosť a zaujať nedokážu ani len postavy, kde aj Phoenix miestami pôsobí prazvláštne a vybrané scény s jeho životnou láskou balansujú vinou réžie a strihu na hrane nechcenej sebaparódie. Takto to však dopadne ak niekto očividne komplexný materiál nešikovne zoseká do celovečernej podoby a smutnú prehru tak musí aspoň čiastočne zachraňovať prísľub režisérskej verzie. (13.01.2024)

Napoleon mě od začátku příjemně překvapoval a vlastně s tím nepřestal až do konce, i když karty se po první hodině jasně vyloží a víme, kam nás Ridley táhne a jaké prostředky si k tomu vybral. A já jim tentokrát podlehl. Napoleon je samozřejmě člověk takzvaně přeplý, jenž šplhá po mocenských příčlích s jistotou autistického stratéga. Říká, že miluje a slouží Francii, přičemž jeho politické plány na zajištění evropského míru dobytím celé Evropy nepůsobí zas tak hitlerovsky zlověstně a můžeme je emočně následovat jako zrození velkého hollywoodského vojevůdce. Jasně že takto obsáhlé životní období člověka, jehož osobnost dokázala pohnout dějinami jako žádná tehdejší, bude v dvouapůlhodinovém sestřihu nutně přizpůsobeném komerčním davům podáno zkratkovitě. Jenže minimálně v první polovině to Scott, Scarpa i oba střihači dělají tak souvisle, snadno následovatelně a s jednolitým formálním ksichtem, až je radost pohledět. Je to stylové, dostatečně výstižné v symbolech a detailech, v akční rovině epické a překvapivě drsné, a v osobní linii krásně… roztržité. Josefína se rychle stává těžištěm filmu, chlapa autisticky zamilovaného do ní i do boje za slávu a šíři francouzského lidu si omotá kolem prstu i za tu cenu, že ji nedokáže ani sexuálně uspokojit a do vztahu stále vulgárněji tahá politiku a řekněme pracovní poslání. Slavný dobyvatel v dopisech líčí své úspěchy a manévry, současně však básnicky vyznává lásku a doma škemrá o sex jako nadržený kůň. Ke konci už plynulost a provázanost všech perspektiv trochu opadne a chtělo by to ještě více času s Josefinou a větší hrst motivačních přísad Barryho Lyndona. A taky trochu víc politiky, která ustupuje nevyhnutelnému pádu antihrdiny, jehož poslání přetrhlo hráz udržitelnosti. Napoleonův život a osobnost tu následují okázalou a poctivě znázorněnou vývojovou trajektorii, že ji nakonec nemůže zazdít ani monotónní výkon Phoenixe. Tady herci stačí charisma, které musel mít i Napoleon. Jeho chtěnou velikost můžeme obdivovat, ale tvůrci se jí také vysmívají. Skrze Josefínu, s níž veliký vojevůdce ukázal svou lidskou maličkost a navzdory zvláštní osudové lásce jí způsobil mnohé újmy. A také optikou dějinné poučky, jejíž statistika počtu padlých má cenné údaje. Napoleon není sympaťák a líbí se mi, jak tenhle aspekt v hollywoodském velkofilmu o jednom z největších vojenských stratégů historie vybalancovali. A současně chápu, proč se to tolika lidem na základě téhle zkrácené verze příčí. 80 % (26.11.2023)

Vlastně všechno, nač jsem se těšil, v Napoleonovi je, jenomže je to tam vždycky tak krátce... Film dvě a půl hodiny skáče od scény ke scéně, ale málokteré dá dostatek prostoru na to, aby zapůsobila, Phoenixův Napoleon je od začátku do konce stejný (respektive stejně nepříjemný) a ničím nepřekvapí stejně jako Josefína Vanessy Kirby, další postavy bohužel ostrouhaly, jakkoliv zajímavé by mohly být - Napoleonův bratr a jejich matka, Josefínin milenec, Wellington... Věřím, že v dlouhé verzi dostanou právě oni patřičný prostor, ale zároveň bych rád, aby prostor dostaly také slibované velkolepé bitvy, protože ani těch jsme se příliš nedočkali. Co bych dal za to, kdyby se celý film odehrával třeba během tažení v Egyptě! Jenže ne, jsme chvíli tady, chvíli tam, na nějakou ukázku taktiky není čas, scény potřebují titulky s letopočty, aby nám nesplynuly... Ridley Scott se pořádně předvedl až na konci u Waterloo, kde jsem se dočkal vlastně všeho, ale nebudu lhát, když řeknu, že už nějakou půlhodinu předtím jsem si přál, aby film skončil. Mrzí mě to, ale hodnotím, jak hodnotím. Jestli chcete vidět opravdu dobrého filmového Napoleona, podívejte se na Bondarčukův majstrštyk, případně na naše Waterloo s Rudolfem Hrušínským, máte-li chuť na televizní psychologickou lahůdku. A jestli chcete vidět dlouhý film o rozporuplném vojevůdci, který si zaslouží každou minutu stopáže, je tu pro vás Patton. (25.11.2023)

Ridley Scott ani tentokrát nenatočil film, který by se měl pouštět ve školách, protože je 100% historicky přesný. Natočil ovšem strhující epický velkofilm o Francii, armádě, ale především lásce. Ridley Scott si možná mnohé svou dekonstrukcí Bonaparteho znepřátelí, výsledek ovšem vyvolává tak silný proud emocí, že si Scott své kroky dokáže obhájit. 85-letý nenápadný a přesto výtečný vypravěč ani tentokrát nešel nikomu naproti, výsledek je poté strhující takovým způsobem, že snadno vyvolá naději, že to s Gladiátorem 2 za rok dopadne dobře. Scotta totiž tvůrčí elán očividně pořád neopouští.... (21.11.2023)

Život Napoleona ťažko zúžiť na 2 a pol hodiny alebo 4 hodiny režisérskeho filmového materiálu. Na to je aj seriál málo. A napriek Scottovej skvelej výprave toto zúženie anglosaského typu bolo ešte viac stiahnuté na 3 milióny mŕtvych v štatistikách a jeho milostný život. No, milostný život. V podstate sme videli len prášenie škaredej Jozefíny, bezemočne a pudovo. Ešte si tam povedali v posteli, že on je tyran, to ešte ani keď prvým konzulom nebol, a je to vybavené, aby sa divák nastavil. Napriek skvelej Phoenixovej hereckej póze: bol ale toto pravý Napoleon? Len bezcitný, strohý a večne nafúkane sa tváriaci despota? Navyše taký, čo už v dvadsiatke vyzeral ako päťdesiatnik? Historici tvrdia iné, na čo Ridley Scott len mávol rukami, že nikto nevie, ako to presne bolo. Nikto? Bavíme sa o dobe, kedy už vychádzala denná tlač, nie o dobe staviteľov pyramíd. Bavíme sa o dobe, kedy bola vojna permanentne a nie kvôli Napoleonovi - revolučnému Francúzsku ju predsa vnútili práve spojenci, ktorým sa nepáčili rúcanie starých hodnôt, ktoré živili incestných pančuškárov. Aj preto to zúženie na zabíjajúceho tyrana je absolútnym nepochopením doby, kedy Napoleon naozaj neskôr aj zpupnel, lebo s jedlom rastie chuť, ale nespomína sa, prečo bol tak ľudom milovaný, že napriek všetkým obetiam dobyl po zvrhnutí Francúzsko bez jediného výstrelu? Žeby ponuka tohto tyrana bola iná ako starých panovníckych rodov, ktorý v skotnatenosti a porobe videli nerušiteľný štandard? Osobnosť Napoleona je príliš komplexná na to, aby sa mohla jednoznačne hodnotiť len negatívne alebo oslavne a taký mal byť aj film. Lebo mnoho vynikajúcich vecí tu po tejto dobe ostalo dodnes a sme za ne radi - zavedenie občianskeho zákonníka, ktorý je dodnes základom právnych systémov po celej Európe - áno, aj vďaka tým výbojom. Rozšírenie práv, dostupnejší vzdelávací systém nielen pre vyvolených, budovanie infraštruktúry, nič z toho ukázané vo filme nebolo ukázané a obávam sa, že úmyselne. Do tohto krámu sa to nehodilo. Divákov bude predsa viac zaujímať nejaká Jozefínka s roztiahnutými nohami či opretá o nočný stolík. Historicky je film postavený na mnohých nezmysloch, ktoré sa ani nestali, no a vlastne na záver nech si odpovie každý sám: čím mi tento film dokázal, že šlo o génia s predpokladaným IQ minimálne 145 a jedného z najväčších vodcov všetkých čias? Ja tvrdím, že ničím. Dostali sme nabubrelého hlupáčika, ktorý mal len istý čas šťastie a nekonečnú chtíč po sláve a ženách. (09.01.2024)