Příliš dlouhé zásnuby

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

Už samotná předloha Sebastiena Japrisota je docela průser. Příšerně těžkopádným jazykem odvyprávěná detektivka, která primitivní téma podává rádoby sofistikovaným způsobem cílené zmatenosti, a proto se nelze divit, že podobným způsobem působí i samotný film, jelikož zůstává předloze relativně věrný, tudíž před těmi, kteří se v dějovém chaosu neztratili, klobouk dolů. Formální stránka je typický Jeunet bez citu a míry, jelikož jeho řádění (vřava zákopové války je autentická jako nikdy) i malebnost (žlutě natřená krása s /ne/viditelným nápisem „kýč!“ netrkne do oka jenom slepého) se opět potkali v nerovnoměrném celku, který se mezi sebou bije po celou stopáž. Korunu marnosti tomu nasazuje debilní casting, který vedle sebe postavil Audrey Tautou (ročník 76) a Gasparda Ulliela (84), jejichž rozdíl bije do očí ze samotného plakátu. Těžké šlápnutí vedle, které při dalším zopakování bude Jeuneta v mých očích stát jednu z vrcholných pozic originálních tvůrců. (04.01.2007)

No i kdyz to je nadhernej film, tak me trochu zklamal. Chybi tu takova ta lehkost jakou mela Amélie z Montmartru a zbyla jen nadherne natocena nuda. Pribeh je zajimavej i napinavej (ale obcas se vlece a chybi tu naka gradace napeti), casti z valky jsou vyborny (Kdyby takle natocil celej valecnej film, byla by to naprosta bomba.), ale kdyz se furt dokola opakuje jak Matilda objevi nejakou osobu, ktera neco vi a jede za ni a tak furt dokola, zacne to byt nuda. Navic je to cele zbytecne protahovane. Urcite se dalo z deje vytezit vic. Navic kuli castejm flashbackum, preskakovani v deji a silenemu mnozstvi postav jsem se v deji misty ztracel. Ale je pravda, ze misty to je skutecne vyborne, nektere sceny jsou hodne pusobive a par odlehcujicich vtipku potesi. Herci jsou docela v pohode, ale Audrey mi tu nesedla tolik jako v Amelii, vetsinu casu se totiz jen divne tvarila, nicmene hrala skvele. Dal me taky zaujali Dominique Pinon, Jodie Foster a Tcheky Karyo. Nebejt naprosto uzasneho vizualniho zpracovani, skvele kamere a slusne hudbe dal bych 3*, ale takle je to za 4*. (24.09.2005)

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)

Scénář: Jean-Pierre Jeunet, Guillaume Laurant .. Pátrající Mathilda je sice krapet chladná ke ztrátě rodičů, ale se ztrátou svého milého se jednoduše nemůže smířit. I když všechny dostupné indicie hovoří o tom, že byl po odsouzení k smrti zabit někde v "zemi nikoho" mezi zákopy během první světové války, po rozjetí svérázného detektivního pátrání se postupně začnou objevovat okolnosti jenž na celou situaci vrhají úplně jiné světlo .. světlo naděje, díky němuž se může tohoto, jak sama říká, provázku držet a nemusí se na něm zatím věšet! Jean-Pierre Jeunet po obrovském úspěchu Amélie z Montmartru, jenž k absolutní nesmrtelnosti chybí snad jen ta zlatá soška a tříleté pauze představuje svůj nejnovější snímek na první pohled až moc (vyprávěčsky i formální stránkou) podobný právě zmíněnému majstrštyku. Příliš dlouhé zásnuby, kam znovu obsadil nádhernou a opět přesnou Audrey Tautou, jsou opět velice zajímavé i přesto, že námět příběhu je kapku jednodušší. Nad vším ční monstrózní výprava a dokonale stylová kamera s neuvěřitelně líbivým filtrem. Ano, tento aspekt by bohatě pokryl většinu filmu, naštěstí zde není jen on. V příběhu se setkáme se spoustou postav, jenž některé jsou velmi zábavné, jako tomu bylo v předešlém filmu a některé zase velmi zajímavé svým jednáním. Sice jsem zde druhou Amelii neviděl, ale forma mohla někomu přijít až stejná. Na druhou stranu proč nepoužít znovu něco, co bylo tolik úspěšné. A navíc je to tak krásné! I když vlastně převážně sledujeme tu nejhorší stránku odporné světové války.. 90%. (29.10.2005)