Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (319)
Válka jako nemilosrdný klín vražený do lidských osudů bude vždycky vděčným tématem a způsoby, jak to podat, mohou být různé. Tady je v jednom zákopu detektivní rekonstrukce a ve druhém romantický sladkobol. Jeunet chytře zvolil území nikoho, protože jen tak mohl úspěšně zabojovat proti banalitě a kýči. Do emocí se nestřílí jako u Verdunu, spíš jsou nasazeny bajonety odlehčení, okouzlení a čisté prostoty. Věřit ovšem, že se za roztomilým kukučem Audrey Tautou skrývá nějaké komplexní herectví, to je stejně naivní jako vojín Baldrick, který slyšel povídat, že tam někde na frontě je kulka s vaším jménem a tak si to svoje vyryl na jednu, kterou chce mít pořád u sebe, protože je přesvědčen, že on po sobě nikdy střílet nebude. Kapitán Edmund Černá zmije by na to řekl: „Škoda.“ ()
Válka, ztráta milovaného člověka a odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta neutuchající naděje. Naděje opírající se jenom o zkoušky pravděpodobnosti „Budu počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane to a to .... Manech nežije.“ V množství vedlejších postav a příběhů jsem se sice ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo. Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc, kromě vynikající Andrey Tautou se po odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster. ()
Pokud vás děsí představa, že strávíte více než dvě hodiny s Audrey Tautou při hledání ve válce ztraceného snoubence (RIP Gaspard Ulliel), přičemž dějová linka je vyprávěna chaoticky a rozhodně ne strhujícím způsobem, jděte o dům dál. Režisér, který na konci devadesátých let křísil Vetřelce a se svou Amélii okouzlil (ještě před zbytkem světa) Karlovy Vary, je chvílemi hektický, občas až kýčovitě romantický a ve své zákopové detektivce chvílemi i překvapivě autentický a krutý. Ale je to strašně dlouhé. ()
Detektivní pátraní umanuté Mathildy po údajně mrtvém snoubenci je místy velmi působivé (zejména scény ze zákopů), bylo by však možná lepší, kdyby byl příběh méně komplikovaný. Takhle musí člověk pořád uvažovat, kdo je kdo (pamatovat si všechny ty francouzské jména je téměř nemožné), co kdo dělá a kdo komu vyměnil botu nebo kdo s kým co měl Nechala bych se lépe unášet osudy postav, kdyby jich bylo méně. Ve filmu převládají spíše smutné okamžiky (válka, nebo když Mathilda znovu a znovu dostává důkazy, že Manech je mrtvý), přesto výsledek působí velmi optimisticky, zejména díky Mathildě (Audrey Tautou, stejně roztomilá jako v Amélii) a závěrečné happyendové scéně. ()
Není to sice tak hřejivé a lidské jako Amélie, ale dvojice Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou ušli solidní kus cesty a vedle opravdu krásné kamery přibyl ještě další trumf v podání hudebního mága Angela Badalamentiho. Trochu jsem se ztrácel ve jménech a příčinách jednání a našlo by se i pár hluchých míst, ale vše do sebe zapadá jako mozaika, chladné válečné barvy jsou oddělovány od těch příjemně hřejivých sépiových barev a odstínů a především mě potěšila ona poetika (například škrtání zápalkami milenců) a nápaditost. A francouzština Jodie Foster. Laťka mírně klesla, ale stále je to silný nadprůměr!! ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Keď sa Mathilde (Audrey Tautou) pýta jej strýka alebo tety na osud Manecha (Gaspard Ulliel), odpovedá, že ho možno Nemci držia zajatého, potom unikol a stretol nemeckú ženu s veľkými prsiami. Toto by mohlo byť odkaz na film Veľká ilúzia (1937) alebo na La cuisine au beurre (1963). (Pat.Ko)
- Jean-Pierre Jeunet sa viac ako desať rokov pokúšal nakrútiť tento film bez úspechu z dôvodu niekoľkých faktorov, a to predovšetkým nedostatku financií a neschopnosti nájsť dokonalú herečku na úlohu Mathilde. Keď Jeunet prvýkrát stretol Audrey Tautou, pomyslel si: "Bože môj. To je Mathilde!" Úspech filmu Amélia z Montmartru (2001) (v hlavnej úlohe s Tautou) poskytol Jeunetovi uznanie, ktoré potreboval na získanie súhlasu od Warner Brothers, ktorí vlastnili práva na knihu Sebastiana Japrisota. (Pat.Ko)
- Kým farmár v "Na konci sveta" rozpráva svoj príbeh, môžeme vidieť fľaše šampanského Dom Perignon v suteréne, kde sa skrýva. Moët & Chandon však Dom Perignon nevyrábali až do roku 1929. (Pat.Ko)
Reklama