Pampeliška

Má to dokonalou myšlenku, to se odepřít nedá. Bolestnou a a opravdovou. Odepřít se nedá ani to, že všechno co se ve filmu děje, se neděje bezúčelně a ke konci má člověk možnost to všechno vidět a srovnat si to. V průběhu ale je film spíše lyrický a poetický - i když syrově podaný. Příběh samotný je během většiny doby minimální, což samozřejmě není pro každého a zejména když to člověk vidí poprvé, tak se nemusí zrovna skvěle bavit. Musím se přiznat, že jsem chvílemi přemýšlela nad smyslem tohoto snímku a ne vždy jsem byla přilepená k obrazovce, ale závěrečná část za to bezpochyby stála. Najednou se mi to nějak vyjasnilo, začalo to zapadat, dávat smysl a odhalilo mi to (snad to), co chtěli tvůrci sdělit. Možná to chce mít i správnou náladu, než si člověk tenhle film pustí.( - Takže doporučuji k melancholickému přemýšlivému odpoledni, kdy se vám nechce nic moc dělat. :)) Nádherná kamera a příjemná hudba jen podtrhují klidnou a "pokornou" atmosféru. Rozhodně nelituji, že jsem si to pustila, naopak mám radost, že jsem tenhle zajímavý a svým způsobem kouzelný film našla. Moje hodnocení je někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (12.01.2013)

Na tento dnes již zapadlý nezávislý kousek neznámého režiséra Milgarda jsem narazil úplnou náhodou, o to větší překvapení ve mně vzbudil svojí intenzitou. ~ V nekonečných lánech amerického zapadákova odehrávající se příběh, v jehož centru stojí postava dospívajícího Masona, který vyrůstá v dysfunkční rodině. Filmu se daří obnažit lidské slabosti a negativní vlastnosti jednotlivých postav, odhaluje jejich citovou vyprahlost a zároveň křehkost lidské duše (kterou mohou symbolizovat i odlétávající ochmýřené nažky pampelišky na filmovém plakátě). Dandelion nám primárně sděluje, že lidé nežijí spolu, nýbrž vedle sebe. Pojednává o odvaze vyjádřit své city a myšlenky, o odvaze přestat být srabem, o odvaze vymanit se z ubíjejícího stereotypu. Je o síle a jedinečnosti KAŽDÉHO člověka, o síle lásky, o naleznutí svého místa na světě a o (ne)uskutečnění svých snů. O otázce svědomí. ~ Vřele doporučuji, Dandelion je navzdory výše napsanému příjemným, romantickým filmem udržujícím si punc nezávislosti, s povedenými písničkami a skvělými herci (jen mně úplně nesedla teatrálnost projevu Masonova otce v první polovině). Film, z něhož jsem cítil lásku a pokoru. ~ ~ Někdy něco ztratíš a potom to dostaneš zpátky. (23.12.2011)

Trochu depresivní snímek. První půlhodinu jsem se docela nudila. Potom se tam něco málo začalo dít, ale stejně mě to moc nezaujalo. Výběr herců byl zajímavý. Hlavně Vincent se mi moc líbil, i když ne tak jako v Aljašce. Ale bohužel musím dát jen 60%. Kdyby se děj držel jen v linii hlavního hrdiny, tak by moje hodnocení bylo určitě lepší. Vadily mi hodně ty věci kolem. A na můj vkus tady bylo málo hudby. Možná proto mě film za celou dobu nedokázal vtáhnout do děje. (08.06.2014)

Na tomto filmu je zajímavé to, že se tváří hodně upřímně. Také ale podloudnými melodiemi v pozadí utváří určitou dost depresivní náladu, která čerpá sílu snad z každé postavy, ale i z každé scény ve scénáři. Rozhodně si myslím, že to je jeden z nejnáročnějších filmů v rámci amerických dramat, které jsem viděl. Život a svět kolem něj občas umí být krutý. (01.12.2015)

Dokážu plnohodnotne fungovať deti rodičov, ktorí už to sami vzdali, alebo minimálne prestali zvládať? A dokážu si medzi sebou dokonca vybudovať seriózny vzťah? V tomto filme to rozhodne jednoduché nebude. Príbeh vám med okolo huby mazať nezačne, to už skôr krv. Veď aj na tú sa dokáže nalepiť páperie z púpav mladosti, ktoré rozfúkal čas. (27.09.2015)