Rabbits

Jeden statický záběr do místnosti, tři herci s maskou králíka na hlavě situování v miniseriálu, který se tváří jako klasická veselá soup opera, tichá, znepokojující hudba, absurdní (nebo ne?) dialogy, ze kterých si můžete poskládat co chcete, jisté je jen to, že něco je zatraceně špatně, že se děje něco temného (až se to stane, poznáte to), že se něco stalo ten samý den v přístavu (byla u toho Jane), když pršelo, dále to že prší stále, že ten den byla Suzzie někde (ale kde a co tam dělala neřekne) a Jack má tajemství a z nějakého důvodu strach z telefonů a návštěv. Lynch je prostě neuvěřitelně schopný hypnotizér. Nikoho jiného, kdo by natočil tři dospělé lidi hrající si na králíky, plácající nesmysly a skrývající děsivé tajemství, TAK, že z toho jde hrůza neznám. Klobouk dolů. (26.08.2006)

Co ta sakra mělo být? Zfetovaný satanistický králíčci? Nebo nějakej bordel v časoprostoru? Má to být šokující odhalení, že taková komunikace je vlastně úplně normální a my lidi, kteří si myslíme, že jsme nejvyšší stupeň vývoje, jsme vlastně úplně mimo? Možná, že to byla ukázka naprosto normálního dne jedné americké králičí rodinky, snad to v Americe dotáhli tak daleko, že králíci mají svou vlastní reality show. A pak by bylo jasné, kdo je miláček davů. Tohle fakt nemůžu hodnotit, buď to byla naprostá kravina nebo to bylo naprosto geniání, rozhodně to nebylo normální. Asi to nechám nějaký čas uležet. (10.08.2007)

Proboha, kam na ty nápady on chodí? Zajímavé už je minimálně to, že se u tohohle objevuje políčko Komedie, která k Lynchovi rozhodně nijak nesedne. Ten člověk prostě podle mě nemá ani smysl pro humor, tak proč najednou točí film s králikama? Hlava mi to nebere, ale to je normální. U jeho filmů to je normální a já si na to už zvykl. --- 10 % --- (12.04.2008)

Jako velká milovnice Lynchových filmů jsem při sledování Králíků měla pocit, že už si Lynch dělá z diváků legraci (slušně řečeno) – na tohle mu opravdu neskočím. Když jsem králičí rodinku opět spatřila v Inland Empire a pochopila, že to není déja vu, zhrozila jsem se (a oprávněně). V první části filmu jsem byla v očekávání, co se z „toho“ vyvine a pak jsem začala přemýšlet nad tím, jestli to, co králíci pronášejí, má nějaký skrytý význam. Asi v polovině filmu jsem byla natolik otrávená, že jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a přemýšlela nad tím, čím bych se musela sjet, aby mi došlo, o co v tom filmu vlastně jde (pokud tam vůbec o něco jde). Varianta, že by se jednalo o výsměch sitcomům, mi přišla dost prvoplánová – stejně tak i teze, že měl celý snímek vyvolat v divákovi úzkost proto, že se po celou dobu snažil hledat smysl v nesouvislých dialozích. Jestliže bych měla sledovat tento snímek jenom proto, aby mi navodil tu správnou „Lynchovskou“ atmosféru, tak si rovnou pustím Mazací hlavu. Tento film mi přijde opravdu naprosto zbytečný. Jednu hvězdičku dávám za hudbu, protože si Angelo Badalamenti nezaslouží, abych film, ve kterém zazněla jeho hudba, označila za odpad... (10.12.2010)

Film je pohyb. FILM JE POHYB! Mám chuť za tohle Lynche zlynčovat. Za celých dvaačtyřicet minut se vystřídají pouhé čtyři pozice kamery, přičemž dvě z nich jsou pouze jednou se objevící prostřihy (na telefon a na dveře) a další dvě od sebe prakticky nelze rozeznat! Viděl jsem téměř všechny Lynchovy filmy, krátkometrážní i celovečerní a většinou se mi hodně líbily. Tohle je přinejmenším pro mně to nejhorší a hlavně NEJNUDNĚJŠÍ, co kdy Lynch natočil. (27.08.2008)