Dannyho parťáci 2

Po formální stránce jeden z nejstylovějších filmů poslední doby. Ultra fucking cool retro s vynikající kamerou, báječným Holmesovým soundtrackem a bohužel také s neskutečně pitomym scénářem. Kdyby ten stál aspoň trochu za to(mnohem méně postav, mnohem méně lokací, vlastně mnohem méně všeho), jednalo by se možná i o pořádnou filmovou událost. Takhle je to jenom za tří. Ale Soderbergh je frajer a díky tomuhle počinu a plno vychytávkám v něm (přílet do Amsteru) ho asi cpu mezi pět nej režisérů, protože tak jako on se s filmy skoro nikdo jiný nemazlí. (10.01.2005)

Na Dannyho parťáky 2 jsem čekal každý den po shlédnutí dílu prvního. Ve druhém dílu se film více než na ostatní zaměřuje na Brada Pitta a překvapivě na novou tvář Catherine Zeta-Jonesovou. Více prostoru než v prvním dílu zde dostává také Matt Damon. Děj tu popisovat nebudu, buď jste si jej přečetli v obsahu, nebo v ostatních komentářích, než jste se dopátrali ke mě;) . Film samozřejmě více pobaví diváka, který neviděl díl první, ale pro ty co první díl viděli, je druhý doslova až ten druhý v pořadí. S filmem strávíte příjemné odpoledne, večer, noc... Ale vracet se k němu asi nebudete. (31.05.2005)

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Styl Stevena Sodenberga mi prostě sedne, ze začátku se zdálo, že Dannyho parťáci 2 překonají první díl, skvělý střih, herecké výkony, soundtrack a mnoho dalšího, jenže pak se stalo něco naprosto neočekávaného, přišla strašná pointa. Ne, ne, líbilo se mi, jak to na nás Sodenberg zahrál, nechal nás dlouho myslet si, že... / nemám rád spoilery... / ... a pak nám najednou hodil pravdu rovnou pod nos. Po působivém tanci mezi lasery podbarveném perfektním hudebním doprovodem nám ukáže svůj trumf. Ten je sice pěkný, ale na druhou stranu je k nám dost nefér. Celá krádež vejce je totiž lacinou fraškou, která mohla být mnohem napínavější, vždyť i vstup do zabezpečeného domu, který není hlavním cílem přepadení, je mnohem zábavnější... Přesto si však dovoluji dát čtyři hvězdičky, protože jsem se až do konce skvěle bavil. (17.12.2005)

„Práve som s Bruceom Willisom a hľadáme deku.“ Už to nie je ono. Dannyho jedenástka bola absolútne báječná, keď však o tri roky prišlo pokračovanie, nedokázalo sa zbaviť pocitu zbytočnosti a menejcennosti. A to napriek tomu, že k beztak šialenému kastingu pribudlo ešte niekoľko ďalších megamien (Robbie Coltrane, Catherine Zeta-Jones, Albert Finney, capoerista Vincent Cassel). Tá fantastická poetická, hravá a hlavne veľmi nákazlivá atmosféra originálu (fontána) je ale proste preč. Zostal prekombinovaný scenár (ani pri entej repríze som niektoré zvraty nepochopil) s miestami až sci-fi nápadmi (nadvihnutie domu o tri centimetre, 3D) a prehnaná dĺžka. Kvôli nej v druhej polovici nastupuje nuda s nábehom na rozčarovanie. Aj tých zopár kúzelných a vtipných okamihov (šifrovaný dialóg, Clooney pýtajúci sa na stanici kolegov, koľko mu hádajú rokov) nie je zďaleka kúzelných a vtipných v tom okúzľujúco bezbrannom duchu, ako v prvej časti (a mnohé sú vyložene samoúčelné – Julia Roberts, Bruce Willis). Trojka je lepšia. Diváci mali z dvojky podobne rozpačitý dojem, takže síce zarobila fajnových 362 miliónov celosvetovo, ale pri rozpočte 110 to predsa len oproti jednotke predstavoval solídny sklz na tržbe (tá stála 85 a zarobila na celom svete 450). Skvelá bola pasáž na stanici, kde sa jedna postava ostatných pýtala, na koľko rokov vyzerá. Žiaľ, takýchto rozkošných blbiniek je tu fakt málo. (12.04.2009)