Dannyho parťáci 2

Tempo. Rychlost. Dynamika. Soderbergh rozhodně neotálí a nezdržuje. Jak by taky mohl, když mu před kamerou stojí ty největší hollywoodské hvězdy současnosti? Čas neúprosně běží - svižně a stylově se seznámíme se starými známými i novými (ale stejně známými) tvářemi a hned vyrážíme do Evropy. Amsterdam, Řím, Francie - Soderbergh střídá místa, že to ani nestačíte postřehnout. Hraje si s časem a flashbacky a jako vždycky vás dostane. Poslední minuty jsou nabyté pointami, nečekanými zvraty a dalšími typickými libůstkami. Poznáte, že každý záběr měl své odůvodnění. Práce s kamerou je naprosto nepředvídatelná a přesto stále svá. Pomalé dlouhé záběry se mísí s eliptickým střihem, rychlou montáží a stop-záběry. Dannyho parťáci 2 chtějí nabídnout divákovi více (hvězd, lokací, překvapení). Podmínka pro dobrou zábavu: První díl nemůžete jen znát, ale musíte ho milovat. Některá vysvětlení jsou příliš rychlá a zmatená, některá zase nečekaně jednoduchá (deus ex machina). Napoprvé není lehké se orientovat - to bych viděla jako jednu z mála chyb. Až to uvidím poněkolikáté, budu moci posoudit celkovou logičnost příběhu. Já mám pro tu Soderberghovu bandu prostě slabost... (12.06.2006)

Zmatené, utahané, postrádající šmrnc a eleganci prvního dílu. Brilantní atmosféra se vytratila a zůstali akorát solidně bavící se herci. Veliká škoda nevyužitého potenciálu a ostrý kontrast skvělému prvnímu dílu. Snad se v trojce tvůrci vrátí ke stylu jedničky, tenhle překombinovaný hype Dannyho parťákům nesvědčí... (12.12.2006)

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Stylově sice zcela jinde, nepž první film, ale mne osobně se tento způsob líbil mnohem víc. Jaksepatří překombninovaný děj nabízí spousty vtipnch řešení spousty ctipných situací, herci jsou k sežrání, celé to má švih a eleganci a v životě by mě nenapadlo, jak může být vtipné, když na sebe dvě postavy koukaj... (22.06.2007)

Asi patřím mezi tu malou hrstku šílenců, kteří mají natolik zvrácený humor, že jim nestačí 11 a ani 12 superhvězd, ale 13. Tou 13náctou superhvězdou pro mě je nalezený vnitřní humor Dannyho parťáků 2, který se chvílemi přesouvá na pole sebe parodie. Což mě naprosto naplňuje. Pro přesnost příklad za všechny. Julie Roberts přijede hrát Julii Roberts na dovolené. Mimo jiné se setká s Brucem Willisem , který s ní v klidu diskutuje a baví se o tom kde byli naposledy a poté jí někdo v klidu řekne, že vůbec nevypadá jako Julie Roberts. Steven Soderbergh pochopil, že klíčem k kvalitnímu filmu nejsou vážné pohledy super hvězd, ale humor, s kterým na sebe dokáže film sám a postavy v něm pohlížet spojený s dokonale vypointovanými scénami jako je např. "záchodové svědomí" v podání Brad Pitt na začátku filmu. Nečekal jsem, že se pobavím lépe než u prvního dílu, který mě poměrně zklamal nevyužitým potenciálem a nulovým humorem. Přesto je dvojka zdárným pokračováním posouvajícím celou sérii trochu jinam a v které se Steven Soderbergh vůbec nebojí riskovat a vytvořit pro nezkušeného diváka komplikovanou montáž scén, která při pochopení její pointy dává až ďábelský smysl. Už teď se těším na další díl který jak moc a moc doufám, udělá další krok správným směrem a zasměji se ještě o trochu více. (03.04.2007)