Kid

Příjemná podívaná. Úsměvná, milá komedie s Brucem Willisem, který se ve svém téměř bezproblémovém životě setkává sám se sebou, jako malým klukem. Od té chvíle se začíná odvíjet opravdu zajímavý děj. Dokáže se Bruce opět vcítit do pocitů toho malého uličníka? Vzpomene si na důležité i méně důležité momenty svého dětství? Změní ho to? odpověď najdete v tomto filmu. (28.03.2003)

Velmi příjemný film - dospělý muž, který trpí workoholismem, neví, co je to normální rozhovor a dokáže se soustředit jen na svou práci... ve svých čtyřiceti letech Russ zjistí, že je ale asi všechno jinak, než jak si to v dětství představoval... za pomoci malého chlapce (sama sebe v osmi letech) si postupně uvědomuje, i když to z počátku nechce vědět a chce být nadále nudným člověkem bez přátel a rodiny, že vlastně chtěl psa Jaspera, rodinu, děti, žít a ne přežívat... Velmi zajímavé dialogy a Bruce Willis jinak, než jak ho znám ;) Dětstké sny jsou jedna věc a nemusí fakt zůstat jen dětem... proč si je neuskutečnit?... :) (12.12.2009)

Celkově zklamání, Bruce Willis umí sice zahrát i v komedii, ale tohle bylo takové nemastné, neslané. Pokusy pohladit po duši a zahrát na city nefungovalo a působilo to na mě prkeně, bylo tam to co by u takového druhu filmu být mělo, ale nic navíc. Film na jedno kouknutí, na který do hodiny zapomenete. (10.07.2011)

Každým dalším zhlédnutím se utvrzuji, že je Kid oddechovkou z nejpříjemnějších. Vezměte si kupříkladu už ten uvolňující obsah, v němž herec - ikona Bruce Willis dostává druhou šanci být přívětivějším. Nu řekněte, komu se to poštěstí? Z fiktivního světa mne napadá například ještě Ebenezer Scrooge, hledat v světě reálnějším bude obtížné... Uvažuji jen nad tím, která z pozic JÁ je lepší a do které bych byl radši katapultován, kdyby byl Kid příběhem mým. Zda volit roli DN ve věku osmi let, jemuž se poštěstí navštívit sebe samého ve věku cca čtyřiceti, či zda brát úlohu DN, tentokráte jakýmsi způsobem etablovaného čtyřicátníka, který je navštíven sám sebou, svou mladší, "nezkaženou" verzí... 75% (29.12.2013)

Film o ztracených dětských snech, krizi středního věku a o tom, že i ztracené sny se dají najít, nijak výjimečně nepobavil, příliš nezaujal příběhem a nepotěšil ani žádnou brilantní filmařinou. Na druhou stranu, na Emily Mortimer byla radost pohledět, Bruce Willis byl výborný, zejména dokud se nezačal snažit o slzy, a občas se jeho příběhu podařilo naťuknout mé vlastní úvahy na téma revize života s ohledem na ztracené dětské sny. Čím jsem chtěl být? A čím jsem se stal? Nakolik se odráží má dětská přání v mých současných názorech a v mém životě? Film je tak dobrý, jak moc mi toho dokáže dát. Tento sice nenabídl nic výjimečného, přesto se mu podařilo velmi těsně udržet v kladných hodnotách. Že by krize středního věku? :-) (12.07.2011)