Andělé v Americe

Strojové střídání slz, zloby a katarzí v divadelně sevřeném příběhu o homosexuálech, mormonských rodičích, šílených manželkách a politické situaci v USA 80. let. Exhibující herecké osazenstvo, deus ex machina na každém kroku a vrzání prken, jež svedlo Nicholse k tomu nejhoršímu a to, že se pokusil přetavit kouzlo okamžiku na filmové okénko. Seriál, který nefunguje ani jako celek, natož aby omračoval vybroušenými detaily. (14.11.2005)

Jsou to teda spíš slabší čtyři hvězdy. Hodně jsem zvažoval, jestli to nakonec nestočím ke třem. Chápu, že Andělé v Americe ve své době šokovali. Museli šokovat jak inteligentně pojatým tématem, tak hereckým obsazením, což v té době standard na mini sérii rozhodně nebyl. HBO ale hned od počátku působení v Evropě vědělo, jak na diváka. Pamatuju si, že tento seriál byl jeden z těch prvních, co zasponzoroval a mně teda hodně dlouho unikal. Herecky, což byl hlavní důvod si jej pustit, je to teda totální pecka. Ještě aby ne, když se jedná o divadelní hru. Nejzajímavější postavy pro mě jednoznačně byly Al Pacino a Jeffrey Wright. Jejich dialogy jsem si jednoznačně užíval, čímž neříkám, že ostatní nebyli zajímaví. Na mě to ale bylo moc do tepla, hodně o AIDS a navíc jsem z toho cítil vliv sionistů a kabalistů, což v seriálu sami vtipně glosovali a naráželi na to. Místy to bylo hodně avantgardní, více než by asi muselo být. Ztrácel jsem se v záplavě abstrakce, což chápu, že mělo snahu zapříčinit onu osudovost a epičnost. Na mě to ale úplně nezafungovalo. To ale neznamená, že jsem si to neužil. Závěr v Central Parku je velká pecka! (29.10.2020)

Ty, hele, spíš jako ne. Andělé v Americe nepochybně mají trošku informativní hodnoty, ale zase tolik jsem jí nevydlabal. Přitom by bylo z čeho tahat. Jenže jakmile jde o postavy, příběh a stylizaci, nezbavil jsem se za celou dobu dojmu, že po mně někdo chce, abych ze sebe vyždímal emoce a abych chápal, jak je to všechno důležité, velké a osudové. Jenže ono to pak je především nabubřelé. Nesžil jsem se s žádnou postavou, zase mě otravovala Streepová a až v posledních dílech jsem cítil lidskost a upřímnou touhu sdělit něco důležitého. Nejkrásnější scéna je závěrečný doslov z očí do očí, protože najednou se říkají věci věcně a ne vzletně. (24.09.2016)

Poprvé jsem seriál viděla ve třinácti letech. V té době mě nezajímal nikdo jiný než Meryl Streep a užívala jsem si její herecký koncert na plátně natolik, že jsem ignorovala všechny ostatní. Tehdy bych seriálu dala zaujatých 5*, nyní jakožto dospělejší a troufám si říct moudřejší jsem se na seriál podívala znovu. Herecký koncert jsem si užívala ve všech ohledem ať už od Meryl, Ala, Emmy nebo Patricka, prostě od všech. Herecky je to dokonalé, příběhově zajímavé. Věřím, že na tu dobu to bylo něco nevídaného, šokujícího. Musím ale říct, že místy mi to přišlo až moc utahané, takže mě to netáhlo a nebavilo natolik, abych dala plný počet. Občas je to hodně politické, ukecané = nudné. Ale i tak to beru jako jednu z nejlepších divadelních her, která kdy byla úspěšně natočená jako seriál. Mike Nichols prostě uměl. (02.12.2020)

Andělé v Americe jsou unikátní a velkolepé televizní dílo. Složité, kontroverzní a místy zbytečně teatrální. Přesto nabízí působivou podívanou, takřka jedinou svého druhu. Herci podávájí jedny z nejzajímavějších výkonů své kariéry. Hlavním objevem seriálu je pro mě Mary-Louise Parker v roli nepředvídatelné Harper, které se daří ukrást si většinu scén pro sebe. Dojmů je hodně a proč popisovat nepopsatelné, to se musí vidět. (30.12.2010)