Jindřich V.

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)

A znovu do té průrvy, přátelé! Další skvost velkého klasika v podání velkého klasika. Kenneth opět nejen režíruje, ale opět hraje i hlavní roli. A opět nesmírně zručně, kvalitně a s obrovskou úctou k Wildovi. Naprostý top to sice není, ale i tak je to strašlivě silná, působivá a kvalitní historická velkopodívaná. Je tam sice dost míst, které by tam být nemuseli (ale to není Kennethova vina), a tempo není úplně nejrychlejší (to taky není Kennethova vina), ale zase je to lepší, než to jen číst a obzvlášť bitevní scény jsou zatraceně super a naprosto výborně natočené. A po herecké stránce je to samozřejmě naprostá dokonalost, i díky tomu je radost Jindru sledovat (Derek Jacobi vládne). Jenom mi přišlo, že je to místy až moc doslovné (ale co si stěžuju) a jako DEBUT je Jindřich V. Opravdu nesmírně parádní záležitostí. Kvalitní adaptace, kterou by si žádný fanoušek Wildy (a britské kinematografie, historických filmů a kvalitní kinematografie obecně) neměl nechat ujít. Skvost, síla a jeden z nejlepších filmových Shakespearů. 85%. (09.06.2017)

Shakespearovské adaptace mají oproti historickému standardu nespornou výhodu v jazykové vytříbenosti. Od první pronesené věty cítíte, že monumentální monology stejně jako rozhovory mezi vojáky působí jako balzám na duši. Dostávají také docela jiný rozměr. Řeklo by se, že daleko přirozeněji vyzní zcela lidová mluva, která by odpovídala dobovým reáliím, jenže zaryje se taky tak hluboko do srdce? Působivý hudební doprovod pak dotvoří mozaiku mimořádného filmového zážitku. Na Branagha si budu muset dát pozor :) (03.05.2011)