Hebká kůže

Pánové přiznejte si, že jak jde o ženský nebo nedejbože o city, tak jste neuvěřitelní slaboši. Truffaut, ač k této sortě populace sám náležel, tak se tohoto doznání nezdráhal. Hebká kůže je klasický manželský trojúhelník. Krásná manželka, ještě krásnější milenka, manžel rádoby chlapák, ale je jenom ubohý srab a dle mého názoru nádavkem slizoun. Co ale vybočuje od klasiky je nepřehlédnutelný fakt, že jejich milostný příběh je založen na tématu náhody s klíčovou otázkou co by (ne)bylo, kdyby...Je to Truffautův snímek s největší hloubkou kontextu, bez ironie, přímočarý, srozumitelný a s jemným citem pro filmové vyjádření. (15.09.2011)

Jeden z prvních filmů tehdy velmi mladého režiséra se obírá důkladnou studií manželského trojúhelníku. Banální průběh milostného románu známého literárního teoretika a publicisty s letuškou, má obvyklý průběh i vyústění. Víc než o vztah tu jde o flirt zejména z mužovy strany. Nevýhodou dvojího života je jeho neobyčejně obtížně tajiltelná dvoukolejnost. Po vyjasnění skutečného stavu věcí, zejména manželova lhaní, se zoufalá choť rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Paradoxně ve zhruba stejném momentě, kdy nespokojená letuška odchází z flirtu, znechucena dvojakým postojem svého milence. Tragédie, která následuje, je současně charakteristikou celého filmu. Posedlost mezilidskými vztahy zůstala Truffautovým dominantním tématem. Tématem, kterému propůjčil nadčasovost. (20.10.2007)

Určitě je to dobrý film, byť jsem se do něj musel poněkud nutit, neboť jeho vyprávěcí tempo jsem shledal dosti úmorné, a samotné téma manželské nevěry (a potažmo milostných vztahů) mě už asi nebaví, protože filmů, které jsem o něm viděl, už bylo příliš (to platí pro Truffautovu filmografii i obecně). Příliš mě neoslovilo ani obsazení, Jean Desailly mi přišel herecky nepříliš zajímavý (a ne nepodobný Paroubkovi), a na Françoise Dorléac jsem nenašel nic, co by nějak vzbudilo můj zájem - z profilu ještě ujde, ale en face vypadá jak nějaká seschlá čtyřicítka. Podle mě je toto film, který hodně zestárnul a který mi toho moc nedal - vybavil jsem si u něj spoustu lepších filmů podobného ražení (např. Nevěrná žena, Moderato cantabile, Výtah na popraviště či Milenci). Mimochodem nepochopil jsem název filmu, v němž o žádnou "hebkou kůži" nikde nejde, snad s výjimkou úvodních titulků, pod nimiž běží záběry na propletené mužské a ženské ruce - snad odtud ten název? (07.10.2018)

Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. (08.08.2005)

Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. (25.07.2015)