451° Fahrenheita

Rozhodně si přečtu Bradburyho knihu, ale nebude to proto, že by se ji Truffautovi povedlo zázračně adaptovat. Naopak. Celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že toho spousta chybí. Celý svět, kde se pálí knihy, je omezen pouze na nadzemku, požární stanici a Montagův dům, takže tato vize budoucnosti je všelijaká, jen ne životná. A to není jediný problém, který s 451 stupňů Fahrenheita mám. Celé mi to připadalo jako režisérova exbihice, kdy mu tak nejde ani o příběh jako o prezentaci vlastního umu. Všechny ty přískoky po ose, záhadné měnění tempa střihu, kamera, která je neuvěřitelně blízko, jako by křičely: "Koukejte, nebojím se bořit konvence a stejně to funguje!" Na druhou stranu se musí nechat, že scény pálení knih jsou skvělé a herci jsou také dobří, ale na víc než na tři hvězdičky to stačit nebude. Je to jako by vám někdo dal lahodné jablko a dovolil ho jen nakousnout. (30.08.2012)

Scénář: Jean-Louis Richard, François Truffaut .. Orwellovky utopická společnost a alegorie diktátorského režimu už postrádá svoji údernou působivost. Nadčasovost také není věčná a snáz uvadne než se stane realitou. Přesto je možnost aplikace odkazu Fahrenheit 451 na dnešní mediálně-konzumní diktát nasnadě.. Slepých posluhovačů, zapálených pro dané poselství a bez zájmu vykonávajících jakákoliv nařízení lze najít v každé době spousty. Stejně tak těch, kteří podlehnou pokušení a pokusí se, přes všechny následky, takříkajíc nahlédnou pod pokličku.. (09.04.2006)

Očakávam od filmu dojatie, smiech, smútok, napätie - ale nie strach - nie skutočný. Tento film ho vo mne vyvolal. Obludnosť totality a diktátu - všetko podčiarknuté strohosťou, šedivosťou či výstražnou červenou. Mnohé realistické, bez efektov, či romantiky, ktorá tak často zjemňuje podobné filmy. Kto má orwellovskú tému rád - prosím, ale ja už to nikdy nechcem vidiet. (18.06.2005)

Adaptaci knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Sugestivní scény pálení, nejhoršího zločinu proti intelektu, tomu odpovídají. Společně s vypuštěním textu úvodních titulků nejlépe dokazují režisérovu nápaditost: mezi pálenými výtisky můžete zahlédnout mimo jiné Cahiers du cinéma a k podpalu je ironicky určeno také dílo slavného paliče minulosti – Mein Kampf. Má fantazie nestačí k představě toho, jak na place probíhala komunikace mezi anglickou herečkou (Julie Christie), německým hercem (Oskar Werner) a francouzským režisérem. Jestli bezproblémově, nedovedu si vysvětlit, proč všichni hrají jako pod vlivem sedativ. Někdo pravděpodobně neměl jasno v tom, co chce. Postavy a jejich charakteristiky v tomto případě asi – na rozdíl od myšlenek, jež nesou – nejsou tolik podstatné, ale jejich strnulost mi bránila lépe pochopit a cokoliv pocítit. Ještě hůře dopadla výtvarná stránka. Nedokázal jsem potlačit dojem, že krom těch pár nefuturisticky vyhlížejících budov a jejich obyvatel nic dalšího neexistuje, že jde jen o jakési umělé hřiště, kde musí být odehráno to podstatné, na věrohodnost pozadí nehledě. Jízlivých poznámek na vrub mizerných triků se vzhledem k době vzniku zdržím (ač o pouhé dva roky později vznikla Vesmírná odysea). Co se týče premisy, (jenom a pouze) kvůli které celý film vzniknul, za nadčasové považuji varování před nebezpečným vlivem televize, jež nikoho nenutí myslet, ale „nadějeplný“ konec mi přišel hodně patetický. Navíc více nerozpracovává další podnětný motiv – důležitost kreativního myšlení. Věci ztratily svůj původní význam, neboť je lidé daným způsobem přestali používat. Objevit nový způsob znamená začít samostatně uvažovat (SPOILER: když Montag použije plamenomet jako zbraň). 70% Zajímavé komentáře: Melies, dwi, mm13, Lavran, jondzavid (02.06.2010)

9 / 10 Desivá vízia budúcnosti zmáraná váhou obskurdný televíznych relácií a nezmyselných byrokratických nariadení dostáva v Truffautovom staromódnom podaní nepríjemný nádych aktuálnosti a naliehavosti - filmový románopisec nás prostredníctvom svojho snímku pozýva na stodvanásťminútovú prehliadku ľudskej obmedzenosti a zadubenosti a kľukatými cestičkami nás vedie až k samotnému prehnitému jadru našej konzumnej spoločnosti. Ak ste práve dostali dojem, že 451° Fahrenheita nie je ničím iným ako obyčajnou a stokrát prevarenou satirou, mýlite sa - ide o neobyčajne silný zážitok, až po okraj naplnený znepokojivou symbolikou, vycibrenou réžiou a bezchybnými hereckými výkonmi; film, ktorého krivka kvality úmerne rastie s vašou láskou k literatúre a umeniu ako takému. Truffaut preniesol na plátno svoje najhoršie nočné mory a spravil to skutočne vo veľkom štýle. (09.04.2006)