Pouhá formalita

Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. (21.04.2013)

Skrytý malý film velkého režiséra. Struktura filmu je postavena na klasickém twistovém základu, kdy se hodinu a půl díváte na něco, co příliš smysl nedává (já jsem tentokrát opravdu nic nepoznal, asi jsem byl líný přemýšlet nad rámec toho, co se zrovna ve filmu děje), aby vás konec jaksepatří zaskočil. Pominu-li opět brutálně odpudivé postsynchrony (snad i s dabingem by to bylo lepší), jedná se o krásně atmosferickou podívanou se skvělou kamerou a střihem (někomu asi přijde celkem bláznivý, podle mě funguje skvěle). Jak jsem psal již u jiného Tornatoreho snímku, on točí povětšinou jen 2 druhy filmů: nostalgická melodramata a záhadné thrillery. A to druhé mu opravdu jde. 7/10 (18.05.2017)

Tohle komorní psychologické drama s kriminální zápletkou má několik předností, tou první je samozřejmě Gérard Depardieu (v roli spisovatele), válí první hereckou ligu a divák mu zbaští vše, každý pohled, každé slovo.. Druhou je výtečně dusná atmosféra, déšť s bouřkou, výpadek proudu, zchátralý dům, do něhož teče a v podstatě jedna místnost, kde se koná výslech.. Zajímavá a zároveň působivá je i hudba a stejně tak závěrečné rozuzlení, každopádně k zamyšlení.. (09.11.2022)

K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! (28.03.2021)

Nie som fanúšikom dialógových filmov, hovorené slovo odkláňa príbehovú líniu, na ktorej mi vo filmoch záleží. Táto detektívka má však veľa plusov. Samozrejmosťou sú dve vysoko kvalitné osobnosti, ktorí sa museli vysporiadať s komplikovaným scenárom. Depardieu to svojou prirodzenosťou ťahá, Polanski ma pred kamerou príjemne prekvapil. Vrcholom je samotná mysteriózna pointa, ktorá je ťažko odhaliteľná a hovoriť o nej pred pozretím filmu by sa nemalo. No vďaka nej dvíham hodnotenie. KTO TEDA FILM NEVIDEL, NECH ĎALEJ NEČÍTA! Stačí si v prvom rade uvedomiť, že týmto filmom sa inšpiroval i môj najobľúbenejší snímok, v ktorom sa objavil Bruce Willis. Ostalo sa už len zamyslieť, kde sa to ten Gerard vlastne nachádzal. Musel som si koniec filmu pozrieť pár krát, aby som prišiel na nasledovné - Keďže prichádza na miesto, kde má vlastne dôjsť k zhodnoteniu svojho života a oľutovať zlé skutky, môže ísť len o očistec. K tomu nás navádza aj pôvodný názov filmu: Une pure formalité, ktorý sa doslova dá preložiť nielen ako čistá formalita, ale aj ako čistý predpis, predpis očistenia... Hoci sa niektoré scény zdajú byť nevysvetlené, ak berieme do úvahy fakt, že ide naozaj o očistec, potom máme vysvetlenú situáciu, prečo je tam napríklad na konci ďalší týpek v deke a Gerard sa pýta: „On o tom ešte nevie?“. Celý čas sme teda sledovali dielo o vykúpení sa zo svojich hriechov. A to dielo veľmi vydarené a asi nie iba na jedno pozretie. (19.06.2017)