Známí neznámí

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)

Kdepak, kopírovat pořád umíme. Jarchovský si jen přeložil původní scénář, což je jedině dobře. Kdyby se v tom hrabal, tak to akorát zase posere. Marianková má tak rázem v životopisu filmovou pecku. Na silvestrovské oslavě září hlavně přítulná Pauhofová a sarkastický Hofmann. Nadstandardní tempo i fungující chemie mezi postavami jsou položky, kterých si na domácím rybníčku musíme vážit. (05.01.2023)

Ačkoliv scénář se musí držet v mantinelech svého vzniku a adaptace je jen hra se slovíčky, zásadní ráz těmto filmům přes kopírák dávají herci. V československé verzi kvituji, že roli sedmého nehraje žádná profláklá tlama, že za největší ultrasvini je moje neoblíbená Klára a že Martin Hofmann hraje toho nejvtipnějšího. Tomáš Měcháček nejméně sympatická postava. Vánoční resp. zimní atmosféra Prahy se povedla. Rozhodně hustý film, i kdybyste viděli XXtou adaptaci. Zatím se mi líbily všechny. Milou Kinematografos. (18.09.2022)

Genoveseho scénář už přebral leckdo od Korejců až po Nory a i když jsem kromě původní italské žádnou jinou verzi neviděl, není důvod si myslet, že, kromě určitých lokálních specifik, bude něco jinak. Naše federální zpracování se neliší prakticky vůbec a přestože je to už nějaká doba, co jsem viděl originál, začalo se mi postupem času všechno vybavovat. Ale to vůbec nevadí. Proti dobrým remakům nic nemám a tak podobně jako před lety jsem byl celkem napnutý, co na koho praskne a užíval si slovní přestřelky, které se z lehkých tónů přirozeně přelévaly do vyhrocených situací. Herecky to bylo trefeno takřka přesně, nicméně místo Polnišové bych si dokázal představit vhodnější herečku. Na originál to samozřejmě nemá, ale za vidění film určitě stojí. 70% (06.09.2022)

Tvůrci Naprostých cizinců jistě před šesti lety nepočítali s tím, že se námět jejich filmu v následujících letech přetaví do tolika národních kinematografií. Po italské předloze a německém remaku jsem zašel do kina na česko-slovenskou verzi, která má hodně nevděčný úděl v tom, že se jedná už o x-tou obdobu jednoho a toho samého námětu. Známí neznámí se více drží předlohy než německá verze, přesto ono nepříjemné mrazení v závěru italského snímku zůstane již pravděpodobně nepokořeno. Konverzační a prostorově komornější filmy stojí z velké části na hereckých výkonech a ve Známých neznámých se zúčastněným podařilo jakž takž dobře zvládnout své party - zejména bych vypíchnul dvojici Hofmann-Polnišová. Na jednu stranu je pravda, že x-tá (a v mnohém doslovná) variace na jeden námět je zbytečná, přesto ale na druhou stranu nelituji návštěvy kina. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Ve filmu jsem postrádal krátkou, ale o to více silnou scénu se seniory na balkónu. (06.04.2022)