Zázraky se dějí

Určitě alespoň z hloubi duše mnohý z nás zatoužil po vzdálených krajích plných neznámých nástrah a romantiky, ale pozor, zde jde především o nechtěné dobrodružství, které je plné nebezpečí a urputného zápasu boje o přežití. Není to tak dlouho, co mi před očima vyvstala, moje příležitostná vzpomínka na tento film při sledování přírodopisného dokumentu ze života dávných obyvatel peruánských And, který vysílala česká televize, a tím se mi vlastně vybavil v paměti i útržkovitý děj tohoto neuvěřitelného reálného příběhu sedmnáctileté německé dívky jménem Juliane Köpcke. Nejvíce mne zaujala ta část filmu, kde Juliáně běžely hlavou retrospektivní vzpomínky na krásný výlet kdesi vysoko v horách And tajemného inckého města Machu Picchu dříve, než se zřítila letadlem do divoce rostoucího stromoví rovníkového deštného pralesa Amazonie. Bohužel zde neměla jiné východisko, než zkusit štěstí a hledat cestu zpět s ranním rozbřeskem vycházejícího slunce a nepřetržitou zelení houštin se trmácet několik dnů divokou přírodou pralesa až k toku šumějící hnědé řeky. Co o filmu napsat? Především jde o film, který v době socialistické kinematografie u nás byl hojně navštěvovaný, snad také proto, že se asi odlišoval námětem od naprosté většiny tehdejších filmů, alespoň si myslím. Jediné, co ještě zmíním, možná někdo nebude se mnou souhlasit, že dnes by drsnější záběry, v perfektně zvládnutém triku zapouzdřených červů v kůži z amazonských much, kteří zde mnozí vzpomínají, nebudil takový rozruch jako tehdy. Osobně si cením na tomto starším filmu, že na rozdíl od dnešních filmařských kouzel je laděn v duchu věrohodnosti a hlavně je natočený s řadou přitažlivých až nevšedních syrových záběrů. (25.10.2013)

Před 35 lety to byly mazec, teď skouknu po druhé a uvidím :-) Němka českého původu .-) Juliane Koepcke (Susan Penhaligon)  pomohla později najít záchranářům místo pádu letadla. Zjistilo se, že přední část letadla byla téměř neporušená - a následující vyšetřování ukázalo, že kromě Julianne přežilo ještě dalších 13 cestujících, mezi nimiž byl i pilot, který byl po pádu těžce zraněn. Bohužel nikdo z nich neměl takové štěstí jako Julianne, neporazili divokou džungli a za různých okolností postupně zemřeli. Celkem tak zahynulo 91 pasažérů a členů posádky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliane_Koepckeov%C3%A1 (14.10.2019)

Tak zázraky sa v tomto prípade neudiali. Čakal som niečo viac, niečo podstatne dobrodružnejšie a emotívnejšie ako len bezduché trmácanie sa dievčinky pralesom na jednom podpätku. Vlastne až na jednu scénku s červíkmi veľmi mdlé a uspávajúce. Vôbec sa tu nedokázala filmovo zachytiť tá ťaživosť situácie hlavnej hrdinky a ani jej "vzopretie sa osudu" s následným dokázaním nemožného. Pre tých, ktorí sú zvedaví na to ako to má vyzerať, odporúčam Pád do ticha (2003). Námetovo a východiskovým bodom hlavnej postavy podobné (až na rozdielne prírodné prostredie), no dramatickým spracovaním niekde úplne v inej galaxii ako tento snímok. Slabučký priemer. 50/100 (12.05.2017)

som bol na to dosť zvedavý, lebo si pamätám že to kedysi rodičia dosť vychvaľovali, boli s toho unesení a keď som na to náhodou narazil tak som sa potešil a... strašná ale strašná nuda a lá made in Italy, od polovice filmu som si hovoril toto určite točili Taliani lebo tieto exteriéry džungle im asi moc sedia tak ako v horroroch 70.-80.rokov, aspoň tá dievka v hlavnej úlohe bola pekná ináč prechádza džungľou na utrápenie diváka /30%/ (14.02.2013)

Technicky ani herecky to není žádný zázrak, navíc trpí všemi neduhy typickými pro levnou italskou produkci. Přesto je to silný film. Syrové drama, které si nepomáhá žádnými filmařskými kejkly a táhne silou příběhu, posílenou skutečností, že jde o příběh skutečný. Pokud mohu soudit z toho, co jsem si zjistil, natočený podle skutečnosti je poměrně věrně (snad až na fakt, že skutečná Juliane byla dost krátkozraká a nosila brýle, o které při pádu přišla). Tísnivá atmosféra tragédie a dusné horko džungle je sugestivní, stejně jako otravný hmyz. A samozřejmě scéna s červy. Tu jsem nezapomněl od chvíle, kdy jsem film před nějakými třiceti lety viděl v poprvé. A kupodivu jsem nezapomněl ani rady jak se neztratit v pralese. (12.03.2013)