Smrt v přímém přenosu

Tak tohle je dech beroucí šílenost. Šílený je nejen námět a představa toho všeho, ale dost šílené je hlavně to, že tato vize, stará celých třicet let, již nemá daleko od pravdy. Tohle je víc než sci-fi krutá realita všedního dne prahnoucí po senzacích, bolesti druhých, zvrácené krutosti a kruté zvrácenosti. Dokonalý obraz médií rozkládající lidskou přirozenost. Naprostý hyenismus!!! K tomu bezbarvé a neutěšené domy, ulice, pouliční šarvátky, hned od začátku drásavá hudba… Mírné psycho. A Romy je tak skvělá! Přesvědčivě skutečná s nadpozemským úsměvem a všeříkajícím pohledem (ostatně jako vždycky); navíc působí mírně překvapivě velice mladě. Není divu, že ji Francouzi jmenovali spolu s Alainem Delonem za hvězdy roku 1980. Setkání s Harvey Keitelem bylo mé první a určitě ne poslední. Jediné, co mělo na tomto snímku chybu, byl příšerný dabing, který by sice zněl dobře jako rozhlasová hra, ale na obrazovce byl dost nesynchronní, jako bych se chvílemi dívala na jiný film. Celkově jsem ale byla zametená pod podlahu a ještě dlouho tam zůstanu. (30.08.2011)

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidé již všechno viděli. Viděli všechno, až na přirozenou smrt stářím, protože starým lidem se od určité doby podávají psychofarmaka, aby byli věčně šťastně nafetovaní. A tak vymyslí jednu zrůdnou hru s neznámou ženou a vnoří jí do reality show, která nikdy neskončí. Lidé uvidí všechno a dotyčná se svěří se vším, protože neví, že ji natáčí lidským okem a také neví, kdy ji čeká blízká smrt. Je to nechutné a zvrácené. Je to pornografie 21. století. Lidé si to žádají a jsou dojatí, protože oběť o kameře neví a je přirozená. Je to uvěřitelné, je to vysoce sledované, je to hit. Dříve byla smrt jedince tabu a o pomatení před jasným koncem, se nikde moc nemluvilo. Tady se můžou konečně kochat hořkým koncem a smrtí. Poznají oběť i její nejniternější tajemství a milují ji za to. Jsou dojatí a soucítí s ní. Možná ani tvůrci sami netušili, jak to je dnes aktuální téma. Smrt je přece tak osobní a intimní věc a přesto pro cizího neznamená nic. Reality show je jako sraček a až se nějaká TV odhodlá, tak toto začnou určitě natáčet, protože lidé jsou zvědaví. Je to hnus. Film byl velmi citlivě natočen. Romy Schneider byla krásná a lidská (2 roky před svou opravdovou smrtí). (02.11.2012)

Po všech těch pokusech kontinentálních koprodukcí s Anglií a USA (počínaje rokem 1962), natočila Romy Schneider svůj poslední a absolutně nejpůsobivější film z této kapitoly své kariéry. Příběh pojednávající o nejhrubší podobě televizní reality show je stejně tak aktuální dnes jako před lety. Divácká touha sledovat cokoli proti lidskosti nezná mezí a je pouze zarážející, že tento problém nebyl dodnes vyřešen a pouze stagnuje. Romy společně s Harveyem tvoří nesourodý pár oběti a vlka v rouše beránčím ideálně zapadající do soukolí mašinérie ve znamení pokroku a záhuby. Přirozený půvab Romy bez výraznější stylizace a líčení rozkvétá s každým jejím úsměvem... a tradičně dává zapomenout na drobný fakt, že rok 2021 je zde zobrazen v celé své autenticitě roku 1980. (18.11.2011)

Nepatřím do skupiny seniorů netrpělivě vyhlížejících příchod zubaté s kosou, ale již dopředu mne potěšila vize, že jednou budu umírat stářím nafetovaný do vysmáta. Zatím se na svou smrt snad ani netěším, ale kdybych umíral a někdo to chtěl natáčet, tak bych si od něj rozhodně nechal proplatit tučný šek a můj odchod ze života by pak byla jedna velká jízda. Svět je totiž reality show, což tento snímek prorokoval se slušným časovým předstihem, ale kdybych tady napsal, že jsem občas nezakopnul o nudný okamžik, tak to by se mé tvrzení nejen nezakládalo na pravdě, ale byla by to snad i trochu lež. Přesto si za originalitu a zajímavé herecké výkony dovoluji své objektivní hodnocení tři hvězdy a tři cípy zaokrouhlit o dva cípy nahoru. (12.11.2012)

Scifíčko z roku 1980 nám predstavuje svet o 40 rokov neskôr a robí to tak, že sa okrem nejakej tej novej technickej vymoženosti typu kamera v hlave nič nezmenilo. Nič proti, len potom prečo nemohlo ísť o budúcnosť blízku, prípadne alternatívny súčasný svet. Prvá mestská hodina sa sleduje veľmi dobre, tá druhá na vidieku už ale v sebe nedokáže zakryť, že vyše dve hodiny je na túto historku trochu príliš. Motivácie hlavnej mužskej postavy po dlhšom spoznávaní tej hlavnej ženskej ostávajú v podstate nemenné až do záveru, kde film boduje najviac. (05.06.2018)