Město bohů

Film s tak rozkouskovanou narativní strukturou, že z něj není možné vytvořit komplexní celek s dramatickým obloukem, přesto však bez jediné zbytečné scény. Absentuje vrcholný okamžik nebo scéna filmu, která by nad ostatní nějak vyčnívala a byla cinefily kanonizovanána a citována... Film v rychle nasazeném tempu začíná, pokračuje i končí, aniž by slevil jen o kilometr v hodině a spíše než o celistvý film jde o mozaiku mnoha malých příběhů, tvořících dohromady jeden velký příběh, vyprávěný vševědoucím vypravěčem, který "u všeho byl" a zároveň je jednou z postav, která rozhodně "u všeho nebyla". De facto je Město bohů mnohem scorseseovštějším filmem než je samotný Scorseseho poslední opus, kde dokonce rezignoval i na svého oblíbené(ho) "vypravěče". Vynikající snímek, který spíše než o gangsterech je o postavách se složitými vzájemnými vztahy, které gangstery jsou a řeší problémy poněkud radikálním způsobem. PS: A umře tam hoooodně dětí, hehe :) (24.07.2003)

Syrový až brutální náhled ani ne tak do latinskoamerického podsvětí, jako běžného "nadsvětí" - do ulic, po kterých pobíhají děti... S pistolemi, s jejichž pomocí řeší všechny problémy. Děti, jejichž charaktery jsou až neuvěřitelné, ale přesto prý "based on true story"! Na zpracování je nejzajímavější mozaikovost vyprávění, film je složen ze spousty odboček, flashbacků a vedlejších linek, které ovšem nejsou vůbec vedlejší, naopak po složení dávají krásně celistvý obraz Města bohů. Tempo vyprávění je neúprosné a neúnavné, informace se z bohatého scénáře sypou jak na běžícím páse a člověk, ani kdyby chtěl, nemá čas se nudit... Jen je zvláštní, že jakkoliv působivě to všechno zní, Město bohů vám takovou díru do srdce neudělá. PS: Slepice přežila! 9/10 (18.04.2009)

Neuvěřitelný, působivý, krutý a pravdivý. Takový je film Město bohů. Zobrazuje Rio de Janero tak, jak ho turista nemá šanci poznat. Na konci přichází silná katarze v podobě dětského gangu, který odpraví Malého Zeé jeho vlastními zbraněmi, které jim dal. Pro nás Evropany asi nepochopitelná věc, jak může dítě zabít bez sebemenších zábran či výčitek svědomí, ve slumu v Riu denní realita. (22.04.2005)

Obvykle som moralistka a naivka, ale týmto v samom koreni prehnitým bastardom by nepomohla ani prvotriedna reedukačno-socializačná výučba. Keď vidíte to nekompromisné šialenstvo, zverstvo a krutosť a musíte sa na to pozerať dve hodiny, máte chuť prvý raz v živote schmatnúť pištoľ do vlastných rúk a nadobro vyplieniť krvilačné gangy, aby konečne zavládol vytúžený pokoj. Alebo.... sledovať to v pohodlí obývačky a tváriť sa, že sa nás to netýka. Neľútostné, autentické, ťažko stráviteľné. (11.09.2010)

Rio de Janeiro. Město zločinu. Vyprávění chlapce ,,Rakety“ o tom, jak se ,,Kostička“ prostřílel do dospělosti a stal se z něj ,,Malej Zé“. Že poctivost se nevyplácí a vykrádačky, vraždy a drogy jsou častější, než návštěva školy. O dětech, kterým je jedno, jestli honí slepici nebo člověka, a pro který bude nesporně úspěch dožít se dospělosti. Perfektní scénář pomalu proplítá osudy obyvatel ,,Města bohů", kteří se prostě někdy musej setkat. Příběh po troškách zalejzá pod kůži a s každou další postavou je to zajímavější. Kamera mě vrhá do centra dění, nebojím se napsat, že by mohla působit dokumentárně. A hlavně ti, kteří mají rádi téma mafie, si přijdou na svý. Policie? Něco takovýho tady je. Spravedlnost? Nečekejte! Dlouho jsem přemejšlel, proč mi k absolutnímu hodnocení něco chybí. Už vím. Je to sice všechno hrozivý a drsný, ale tohle se mě ani mojí rodině nestane. Z toho strach nemám!! Jen doufám, že furt budu mít kde bydlet. Ve Městě bohů, jsou totiž neustále nějaký volný místa. A všechno a všichni tu má svojí historii.... (28.08.2006)