Jestřáb kontra Hrdlička

Sice mám dojem, že kdyby se režisérské práce ujali Václav Krška, Jiří Krejčík nebo Jiří Weiss, výsledek by byl přesvědčivější, ale i tak jde o slušnou adaptaci, v níž mě nejvíce baví Pivcova role bohémského šlechtice Romanova a Fabiánové snobská (i když šlechtického původu) manželka slabocha Hrdličky. Okouzlující je erotizující scéna před pokusem o znásilnění, kde Vlasta Fialová opět ukazuje svoji tělesnost, bezchybné jsou pro mě hlavně scény bálů (a pak baletní vystoupení v salonu Supovského) a karbanových doupat. Dobová kritičnost vůči světu jestřábího kapitalismu myslím zas až tak moc nezastárla (pomineme-li vizionářský závěr), podobné praktiky stále žijí či znovu ožívají. Přesto lituji, že si roli lichváře nezahrál Jiří Plachý místo Jaroslava Marvana. (02.04.2010)

Jeden z mála českých filmů padesátých let, který lze s čistým svědomím doporučit. Což je samozřejmě dáno klasickou literární předlohou, i když Svatopluk Čech by asi nebyl ztotožněn s nutným politickým vyzněným (bohatí končí špatně a naopak). Silný příběh podpořený výbornými hereckými výkony (Jaroslav Marvan, Vlasta Fabianová). (12.07.2012)

Klasický příběh dravce Jestřába, který přivede na mizinu (za přispění klientovy rodiny) slušného až ušlápnutého úředníčka Hrdličku. Čech úmyslně pojmenoval oba muže podle ptačích charakteristik. I dnes vedle nás Hrdličků žije nespočet tvrdých, bezohledných, zkrátka ÚSPĚŠNÝCH Jestřábů, kteří jsou dnes vyvyšováni do nebes. V roce 1953, kdy byl film uveden do kin, jsme se domnívali, že čas Jestřáíbů je překonán... Skvělá záporná role Marvanova, který tu zaskočil za Jiřího Plachého, který mezitím vyskočil z okna... A velmi dobře volená role pro Františka Smolíka, který sám o sobě měl velmi dobrácké vzezření i chování. (06.01.2021)

Až nečekaně dobré. Ty úderné slogany na konci si sice autoři mohli odpustit, ale to už je daň svojí době. Jinak je to taková milá sociální pohádka, která se vzpírá nejen kapitalismu, ale i materialismu. S výbornými herci a nadčasovým varováním před všemi solidními bankéři, co půjčují výhodně do několika minut (na pobočce i online). (21.12.2012)

Povídka „Jestřáb kontra Hrdlička", zároveň s „Výlety pana Broučka" a „Písněmi otroka", má v tvorbě Svatopluka Čecha, tohoto básníka dobré pohody, zvláštní postavení. Nelze ovšem popírat, že by Čechova tvorba nepatřila k předním dílům našeho písemnictví. Avšak pro idylický pohled autora „Ve stínu lípy" byl úmyslně přehlížen ostrý sociální motiv „Písní otroka", sociální a národní znění „Lešetínského kováře", pro úsměvnost vyprávění nebyl slyšen satirický výsměch měšťáctvu v „broučkiádě". Stejně tak napovrch klidné, zdánlivě idylické vyprávění povídky „Jestřáb kontra Hrdlička" nedávalo vidět její kritické rysy, které odhalovaly dravost rychle sílící velkoburžoasie, pohlcování krátkozrakého maloměšťácka velkokapitálem a zároveň i degenerační úpadek šlechty a její spásonosný útěk k průmyslovému podnikání. Pronikavý společenský postřeh, to je onen faktor, pro který je tato povídka dnes stále svěží, stejně jako „broučkiáda" a „Písně otroka" a některé další práce. — Scénář filmu „Jestřáb kontra Hrdlička" zpracoval Ota Hofman, posluchač filmové fakulty AMU; je pro nás radostnou událostí, že opět máme film, na kterém se podílel scénárista z nastupující generace filmových umělců. Bylo by ovšem nesprávné pro tuto skutečnost mhouřit oči nad nedostatky filmu, jichž není málo. Scénáři je možno vytknout rozvláčnost děje a zejména problematický závěr, který dost těžkopádně a nepřesvědčivě dokresluje Čechovu předlohu. Ani režisér se nepostaral o to, aby patřičně vynikla dramatická místa příběhu; celý film je veden ve výrazné sice, ale neměnné tónině bez patrnějších kontrastů. — Přes tyto nedostatky je však možno říci, že film svůj úkol splní dobře. Filmový přehled 46/1953 (14.12.2008)