Jackie Brown

Mnohými podceňován, pro mne však jeden z nejlepších filmů režiséra Tarantina. Rád bych něco dodal k ději a k výkonům herců a vůbec ke scénáři, ale učelnější bude nic neprozrazovat a jen DŮRAZNĚ doporučit všem, ve vodě, na zemi i ve vzduchu, ať opustí své stroje a soudružky a jdou se na to podívat. To stojí za to. (06.01.2012)

O Jackie Brown jsem vždycky slýchával jako o té "jiné a nejslabší tarantinovce". Nyní jsem film konečně zhlédnul a abych pravdu řekl, tak s výše uvedenou škatulkou nemůžu souhlasit. Jackie Brown rozhodně není nějak extra netypický zástupce Tarantinovy tvorby. Nahláškovaný konverzační (dialogy však jsou o poznání méně vybroušené než třeba v PF nebo KB2) heist movie v hlavních rolích se zapadlou černošskou hvězdou a Samuelem L. Jacksonem, drogami, nadávkami, nečekanými vraždami - to je pro Tarantina netypické? Kdepak, Jackie Brown se liší maximálně tím, že je v porovnání se zbytkem Quentinovy filmografie relativně umírněná, což je dáno žánrem. A že se jedná o jeho nejslabší film? Nevím, on slabé filmy netočí a z těch kvalitních se těžko vybere jeden, který by ostatní jasně porážely. (12.09.2010)

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Perfektní tarantinovský námět, který je excelentním způsobem zpracován a hudba posouvá tento snímek ještě mnohem a mnohem dál! Stejně jako Pulp Fiction, Od soumraku do úsvitu a Kill Bill si Jackie Brown vždy rád zopakuju...Samuel L. Jackson a Uma Thurman - to jsou jména, na která když Quentin vsadí, tak nikdy neprodělá...ostatně to neprodělá ani v případě Travolty či Madsena...zkrátka tento režisér má pro výběr herců, aranžmá scén a soundtracky cit. ........Už v hlavě slyším tóny The Delfonics a mám chuť si Jackie Brownovic pustit :) (30.07.2010)

Bez nadbytečných cirátů: Jackie Brown se nonšalantně vyhoupla na vrchol mého osobního indexu "režijní vyspělosti dr. T", zároveň do trojice s Gaunery a druhou půlí KB (čímž nemám na mysli Komerční banku). Je na ni radost pohledět, neboť lahodí nejen oku, ale i sluchu, bránici a ohleduplně atakuje i hranice cituplné srdcovky. Jestli jde v Tarantinově filmografii o snímek z vínku "odlišných", to si já, malý pán v pohyblivých obrázcích, netroufám říci. Pro svou vyrovnanost, přesnost a ukotvenost je však netrénovanému oku bezesporu obtížněji dešifrovatelný, možná i nudný a úzkoprsý. Ale osobně mi tohle latentní autorství činí jen a jen potěchu, protože tím spíše dovoluje si vychutnat i ty nejjemnější nuance, vypravěčské finesy, charakterizaci postav, scénář, hudbu a nikdy nenudící aluze. Lahůdka! (24.10.2008)