Zánik samoty Berhof

Svoboda v první polovině buduje působivou mrazivou atmosféru rozehranou v působivém prostředí bývalého hostince na samotě, zatímco ve druhé více sází na efektnost a výchozí situace se mu poněkud rozpadá a negraduje. Přímo se nabízí srovnání s Vláčilovým filmem Stíny horkého léta - zatímco Svoboda více sází na syrovost a prokreslenost postav i dobové souvislosti, Vláčil buduje dramatickou zápletku s průzračností žánrového filmu - přesto však je jeho film působivější v tom, že si od počátku udržuje čistotu záměru a dokonale naplňuje pravidla hry a přesto nabízí určitý nedosobní přesah. Zánik samoty Berhof spíše zůstává na svou dobu umně vystavěným psychologickým thrillerem s významnou vizuální stránkou, bez hlubší roviny, ta akorát probleskne v závěrečném rezignujícím aktu jeptišky v podání Jany Brejchové, jež opět dokazuje, že fanatické řeholnice jí jdou nejlépe. Za pozornost stojí i výkon mladičké Vančíkové, která zde vyniká dětskou přirozeností - její typ později bohužel spíše uškodil Prokletí domu Hajnů. (25.02.2008)

Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli. (24.04.2009)

6 rokov po Stínech horkého léta s Kukurom, sa na trhu objavil podobný kus. Opäť tragické povojnové obdobie, izolovaný statok majúci najlepšie roky za sebou, charizmatický rozporuplný majiteľ, jeho zbedačená rodina, plno temných okamihov a teror zo strany tzv. werwolfov. Nacistickí partizáni rodinu držia v šachu a každým dňom (a nocou) ju čoraz viac a viac nivočia. Tlak je čoraz enormnejší a každému normálnemu človeku je jasné, že skôr alebo neskôr niekomu prasknú nervy a potečie krv. Veľa krvi. Zánik samoty Berhof sa mi páčil ešte o štipku viac, pretože Ladislav Křiváček je absolútny diabol (nič proti Kukurovi, bol skvelý) a je vám jasné, že ho väznitelia musia neustále zväzovať, lebo tento chlap nejde po ranu ďaleko (možno i preto sa mi tento film páčil viac, mám radšej akčné postavy, než tlmené, ktoré stále iba trpia). Hlavne má ale tento film šialenú atmosféru a neskutočnú výpravu; miestami svojou šialenou temnotou a atmosférou zmaru, dezilúzie a s prepáčením humusu evokuje temer až horor. Pikoška: oba filmy obsahujú scénu, v ktorej člen werwolf komanda hrá už kultovú Bishopovu scénu s nožom z Votrelcov (avšak dávno, dávno, dávno pred Cameronovým trhákom). Nedajte sa pomýliť prítomnosťou Milana Kňažka, ten hrá len neveľmi dôležitú vedľajšiu úlohu. (28.07.2020)

Ta krvavá scéna, kdy samopaly werwolfů nedostanou šanci proti poctivé sedlácké ruční práci s vidlemi, mi utkvěla hluboko v paměti . A kluci z Hitlerjugend, ještě nedávno s bradou od mlíka a teď s rukama od krve. A strhující Jana Brejchová v roli řádové sestry, vnitřně silné a přitom tak bezmocné před blížícím se koncem. Miluje ty kluky, jako by byla jejich máma. Tak moc, že nakonec už dál nechce přihlížet tomu, jak přicházejí o naději na smysl jejich boje, a taky o poslední zbytky lidskosti a tím i o duši... Vpravdě ztracen je muž, umírající bez ženy, která by pro něj plakala... Tento film rozhodně není k puštění jen tak, pro oddychově strávený sobotní večer. Co jsem prožíval já, tam na Berhofu, nepřetržitě po celý film? Tíseň... Hroznou tíseň. (12.01.2013)

"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. (06.10.2015)