Zánik samoty Berhof

Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. (06.10.2015)

Svoboda v první polovině buduje působivou mrazivou atmosféru rozehranou v působivém prostředí bývalého hostince na samotě, zatímco ve druhé více sází na efektnost a výchozí situace se mu poněkud rozpadá a negraduje. Přímo se nabízí srovnání s Vláčilovým filmem Stíny horkého léta - zatímco Svoboda více sází na syrovost a prokreslenost postav i dobové souvislosti, Vláčil buduje dramatickou zápletku s průzračností žánrového filmu - přesto však je jeho film působivější v tom, že si od počátku udržuje čistotu záměru a dokonale naplňuje pravidla hry a přesto nabízí určitý nedosobní přesah. Zánik samoty Berhof spíše zůstává na svou dobu umně vystavěným psychologickým thrillerem s významnou vizuální stránkou, bez hlubší roviny, ta akorát probleskne v závěrečném rezignujícím aktu jeptišky v podání Jany Brejchové, jež opět dokazuje, že fanatické řeholnice jí jdou nejlépe. Za pozornost stojí i výkon mladičké Vančíkové, která zde vyniká dětskou přirozeností - její typ později bohužel spíše uškodil Prokletí domu Hajnů. (25.02.2008)

Pozitivně hodnotim zejména fakt, že se film nebojí ukázat trochu toho násilí a krve, což ve filmech made in ČSSR bylo celkem tabu. Jinak mě to teda zrovna moc nezaujalo. Všechny postavy jsou tak divný, že jsem skoro nechápal, kdo je klaďas a kdo záporák. Werwolfové mi připadali asi jak Pažout a Horáček ze 3.B, kterejm se nějakym omylem dostaly do rukou zbraně. V jednu chvíli tam svý zajatce docela terorizujou a za chvilku s nima chlastaj, zpívaj a tancujou. Ladislav Křiváček tady snad poprvé v životě dostal hlavní roli a vzhledem k tomu, že hrál snad vždycky různý podivíny a magory, tak se sem skvěle hodil. Když na konci vzal do ruky vidle a nasadil ten svuj šílenej výraz, tak by z něho měl možná strach i Chuck Norris. Ale jinak atmosféra mě celkově moc nezaujala, docela mě rozčilovala podivná kamera a navíc je to poněkud bez konce. Pro mě je to průměr. (16.02.2009)

Ta krvavá scéna, kdy samopaly werwolfů nedostanou šanci proti poctivé sedlácké ruční práci s vidlemi, mi utkvěla hluboko v paměti . A kluci z Hitlerjugend, ještě nedávno s bradou od mlíka a teď s rukama od krve. A strhující Jana Brejchová v roli řádové sestry, vnitřně silné a přitom tak bezmocné před blížícím se koncem. Miluje ty kluky, jako by byla jejich máma. Tak moc, že nakonec už dál nechce přihlížet tomu, jak přicházejí o naději na smysl jejich boje, a taky o poslední zbytky lidskosti a tím i o duši... Vpravdě ztracen je muž, umírající bez ženy, která by pro něj plakala... Tento film rozhodně není k puštění jen tak, pro oddychově strávený sobotní večer. Co jsem prožíval já, tam na Berhofu, nepřetržitě po celý film? Tíseň... Hroznou tíseň. (12.01.2013)

Ani já jsem ještě donedávna o tomto filmu neměl ani tušení a to mám poválečné dramata docela hodně rád. Takže když se mi to dostalo pod ruky, neodolal jsem. Nemůžu zakrýt mírné rozčarování nad tím, že jsem pořád marně vyhlížel ono tajemné až děsivé napětí, které mělo dle některých komentářů film doprovázet. Jako samozřejmě náplň příběhu určitě tíživá je, stejně jako kvalitně vybraný výběr prostředí a některé herecké výkony rovněž potěšili. Ale že by to byla nezapomenutelná pecka, kterou budu každému známému doporučovat na potkání. Tak to pardon. Lepší nadprůměrné drama to ano, ale nějaká československá kultovka to ne…70% (17.12.2013)