Svět nic neví

Svobodovi hrdinové nikdy nebývají černobílí a tento film jde v tomto smyslu do extrému. Tři kamarádi v předmnichovské době. Vymetají bary a šukají opilé holky a to vše do doby, než je doba politicky rozdělí. V Sudetech se v té době musel každý rozhodnout a i na naše chlapce to dolehlo. Jeden nacista, druhý Žid a třetí ani nevěděl co. A o tom třetím to celé je. Neuvážený sňatek pro peníze, setkání s jinou ženou, která mu změnila život a srážka s nacisty schopnými všeho. Zmatek, strach a touha přežít. Hajlující pohraničí, Němci přebírající moc, prchající Češi ze své vlastní země, násilí....80% (17.09.2013)

Z filmu si budu pamatovat vyloženě hnusný vizuál, hnusně nesympatického Emila Horvátha a také to, že mě film nebavil ve své režijní stavbě. Jiří Svoboda není Karel Kachyňa, který uměl diváka konejšit při obdobném nástupu nacismu v seriálu "Vlak dětství a naděje". Svoboda zvolil nezvládnutý syrový přístup, kdy před diváka staví protivného Tomáše Jakla, který rád podléhá sukním a není mu cizí ani "kamarádská" výpomoc v nastupujících řadách nacismu. Apropó, ještě se oženil, ovšem kdyby to film opomenul, vůbec nic by se nestalo. První hodinu je Horváth nepříjemný až zlý na svoji mladou ženu Vančíkovou, ovšem (mně) ze záhadných důvodů se chová slušně až vybraně k Vášáryové, k ženě ze seznamovacího inzerátu a současně židovce. A prakticky je fuk, že ji později zabije. Milan Kňažko má celkem ďábelské plány, takže zde máme zlosyna jak vyšitého, akorát ve filmu nic nedává dostatečně dobrý smysl. Chatrné motivace hlavního hrdiny budí pousmání, na Horváthův věčně arogantní výraz si nelze zvyknout a žádná z postav nemá uvěřitelný rozměr. Absolutnímu zlu tehdejší doby je věnován jen okrajový prostor, většinou je na scéně interiér nóbl restaurace, bytu či klábosení za různých meteorologických změn - jednou je hezky, jindy zuří bouřka. Nulová celistvost snímku má za následek nudnou dějovou progresivitu. Něco dramaticky vyhroceného se sloučí do závěrečné půlhodiny. Kola aut se projedou po Vančíkové, Vášáryová sehraje nejtrapnější roli své kariéry, Horváth prozřel pozdě, ačkoliv neprokázal absolutně nic, co by s prozřením a úlevě svědomí mělo souviset, a všichni slovenští herci svorně mluví česky s roztomilým přízvukem a důrazem kladeným na perfektní výslovnost "ř", zvláště Horváth by v tomto směru od Šmoldase sklidil pochvalu. Film je vskutku příšerný, nezáživný až nechtěně směšný, dialogově i obrazově, vyzdvihl bych jen solidní výpravu a jakousi nebývalou snahu o modernější přístup k dané látce, která netradičně koketuje s psychologickým rozměrem. Nepovedený a právem zapomenutý art film. 3/10 (03.08.2020)

Škrípal som zubami celý čas kôli Emilovi. Kňažko čo tam zahral teraz predvádza v Slovenskej politike,  dokonca aj tá zbraň v ruke.  Postrelil zlodeja, ale už na úteku. Tak teraz tu máme nový fenomén " Prásknuť niekoho na Kňazka".Ale odosobnil som sa a za predlohu, vystihnutie doby a Pána herca Brhobohatého si to 4* zasúži. (23.12.2021)

Velmi slušná psychologická hra v odporně pokřivené době. Přišel z bídy a chce do velkého světa. Do světa bez starostí, kde si může urážet, využívat a zneužívat kohokoli. "Pošlete mi účet...". Účet za své činy, který nemusí, či lépe řečeno, nechce nikdy platit. Jeho proradnost a bezcharakternost má totiž v nastávajících časech své místo. Tyto bezpáteřní krysy vůdce potřebuje. "Tvůj dědeček byl Němec...!". A kariéra může pokračovat. Drž pevně svou pochodeň a zpívej píseň s davem. I když si v roli cynického bohéma, žijícího za peníze ostatních, dokážu představit mnoho jiných, neb Horváthovo (a nejen jeho) souboj s českým Ř byl nerovný, celkově je film, i při své délce, velmi dobře zpracován. Atmosféra předválečného Československa i společenské změny, zachycené z počátku jen v detailech, jsou podchyceny opravdu skvěle. (20.10.2015)

Sice úplně nedává smysl posunout román z roku 1934 o čtyři roky vpřed, ale budiž. Volný cyklus Svobodových výletů do retra je mi čím dál tím více sympatičtější. Určitá syrovost, opakovaná práce se stejnými herci, věčně pokládané otázky o smyslu života v nových souvislostech. Já jsem určitě za. Loni jsem si dala na Finále Papilia, Prokletí domu Hajnů se obdivuji už dlouho a jeho práce se zralou Brejchovou už oceňována povšechně také je. Čili co je zde nejbáječnější? Úpadek trojice povrchních bonvivánů do klatby nacizmu? Případ hledající a nikoli naivní učitelky Magdy Vášáryové, která je skutečnou hlavní postavou celého příběhu? Či vedlejší linka marné Čechoameričanky a její kamarádky, německé lesbičanky Wally? Každý si najde to své. Velmi bych ocenila na DVD. (11.04.2016)