Reklama

Reklama

Ropáci

(studentský film)
  • USA Oil Gobblers

Obsahy(1)

Jana Svěráka známe především jako režiséra dlouhometrážních filmů. Hraný dokument Ropáci natočil Svěrák v roce 1988 jako absolventský snímek na katedře dokumentárního filmu pražské FAMU. Sugestivní vyprávění pojednává o fiktivní vědecké výpravě za neznámým živočichem, ropákem, jehož existence odporuje veškerým zásadám normálního života ve zdravé přírodě. Závažný ekologický problém je zde podán zcela naruby; příběh je přitom líčen tak věrohodně, že mystifikace je takřka dokonalá. Pro tyto mimořádné kvality byl film vyznamenán kromě jiných cen i studentským Oscarem. Další ceny: Zlatý drak + Cena OIRT Krakov 1988, Cena za nejlepší režii – Parma 1989, Hlavní cena festivalu Odense 1991. (Česká televize)

(více)

Recenze (282)

Helixus 

všechny recenze uživatele

Velmi originální nápad, docela uvěřitelné zpracování a nakonec nevtíravý námět na zamyšlení...Místní děda je mile komický a spolu se servírováním vědeckých poznatků a domněnek je také nejreálnější...Nakonec i ten ropák samotný (na nepochybně sporé studentské prostředky) vypadá dobře...Je vidět studentská hravost, vynalézavost a novátorství...aneb jak se rodí světoznámí režiséři... ()

Mikita 

všechny recenze uživatele

Neznám zahraniční film s podobnou nadsázkou, ironií a humorem. To je podle mě naše česká doména. Náš jemný humor, který je mi blízký. To je to, proč bych nemohla žít jinde ve světě. Jan i Zdeněk Svěráci jsou pro mě důvodem, proč jít do kina na český film. Proč být hrdá na naši kinematografii. Proč si zachovat trochu humoru/nadsázky i v těžkých situacích. ()

Reklama

Laurent 

všechny recenze uživatele

Tento film je bez kontextu české umělecké tvorby pouze průměrný počin, o kterém by nešlo říct nic víc než, že je experimentální. Avšak v kontextu české umělecké tvorby a faktu, že je to studentský film, vše vyznívá velmi špatně. Kdyby za mnou jako za pedagogem (ve skutečnosti jím nejsem) přišel s tímto filmem Jan Svěrák, tak bych na něm nenechal nit suchou. O nějakém nápadu či genialitě nelze vůbec hovořit, ba právě naopak. Vždyť přesně tohle už desítky let před Janem Svěrákem praktikoval a praktikuje jeho otec Zdeněk, což je námět s neexistující záhadnou postavou (o které navíc houbeles víme), vědecko-dokumentární formou a humorem. Právě v tomhle bych viděl velký problém, že se Jan nesnažil jít vlastní cestou, přijít s vlastním nápadem. Ropáci jsou pouze variací na Cimrmana. Divím se, že Jana s tímto záměrem soudobí pedagogové zavčas nevyhodili. A že za tento film získal nějakou cenu? Porota asi neznala Cimrmana. Já, jako soutěžící, bych se styděl. Jestli někdo vidí v podobných projektech smysl, tak tedy jen houšť. Chcete třeba někdo vyhrát zlatou palmu z Cannes? Pak si vezměte ve světě neznámý film, třeba Happy end Oldřicha Lipského, a natočte snímek se stejným fíglem. Je docela dobře možné, že dopadnete podobně jako Jan Svěrák se svými Ropáky. Na csfd si potom přečteme od uživatelů "skvělý nápad", "geniální", "originální", "obdivuhodný" a kdo ví, co ještě. Jan Svěrák v době vzniku tohoto filmu dokázal pouze to, že je synem slavného otce. Dokonce i režijní stránka filmu není vůbec dobrá. ()

Filomena.I. 

všechny recenze uživatele

To jsem já - ropák bahnomilný se zuby klimatickými a silou ohromnou. Roztomilý tvor s kůží vrásčitou prdelkou chlupatou a dechem jedovým. Strava skládá se z polyetylenu a dalších pochoutek ropných ftaláty změkčených pro lepší trávení (nedávno ukořistil jsem gumáky v nestřežené chvíli Dvounohému - mňam, to jsem si pošmáknul!). Dobrůtky tyto zapíjím naftou či benzínem oktanovým (ujíždím na kyselině sírové H2SO4 a oxidu uhelnatém CO). Mojí domovinou jsou rozsáhlé pláně povrchových dolů uhelných stále se rozšiřující k radosti mé převeliké. Je to můj ráj vysněný. *** Síly měřím s rypadly obřími a vozím se na pásech jejich. Radosti převeliké užiji si na toboganu rourných výpustí a rochním si v uhelných kalech s náladou bujarou. Zbloudím-li od domoviny, uzdravení z otravy kyslíkem přinesou lázně v kráteru s plyny a inhalátory kouřovými. Na zmírnění šoku pak methanové zábaly bahenní. Jako první pomoc jsou k nezaplacení všudy přítomné výfuky z vehiklů plechových. *** My ropáci máme jistotu, že nikdy se neobjevíme v Červené knize ohrožených druhů. Naše podmínky se budou jenom zlepšovat. Na rozdíl od Dvounohých, co si říkají homo sapiens sapiens (umocnění rozumoví - ty jo!), kteří se snahou převelikou pomohou rozšířit náš ráj (v tom jsou opravdu šikovní) a zlikvidovat se tím navzájem. Pak bude zčernalá planeta s nádhernými jezery sirnými a kalovými celičká naše. Nuž připijme si na skvělou budoucnost bratři ropáci naším šampáňo kyselinou juch! - NA ZDRAVÍ A NA ŽIVOT! UuuuuJíííííHáááChrááááááChlemst ()

easaque 

všechny recenze uživatele

Protože se jedná o studentský film, tak nemůže dostat menší hodnocení než 5*. Skvělý nápad zpracovaný jako dokument a la Cimrman, takže je tam vidět velký vliv otce režiséra. Ale důležité je, že měl odvahu udělat ekologickou agitku naruby i za socíku a kupodivu to prošlo. A Oskara si určitě zasloužil. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (13)

  • Celým jménem se živočich jmenuje Ropák bahnomilný, latinsky Petroleus mostenzis. (sator)
  • Ekologie v té době v socialistickém Československu, kde bylo všechno v pořádku, byla tabu. Jan Svěrák si proto nastudoval závěry posledního sjezdu KSČ, kde našel větu „o ekologii by se mělo hovořit“. To udělal proto, že kdyby snímek chtěli zakázat, mohl argumentovat „ale v závěrech strany je, že je o ní třeba hovořit“. (sator)
  • Od roku 1992 je postavička Ropáka cenou združenia "Deti zeme" za anti-ekológiu. (Raccoon.city)

Související novinky

10. ročník Festivalu krátkých filmů Praha

10. ročník Festivalu krátkých filmů Praha

11.01.2015

Horor čtrnáctiletého českého režiséra, drama sestříhané Dolanem či ztracené kraťasy s Peterem Sellersem. Jubilejní 10. ročník Festivalu krátkých filmů bude bilancovat svoji historii i hledět vpřed… (více)

Reklama

Reklama