Kolja

"And the Oscar goes to ... Kolya! " O téhle větě se jistě Janu a Zdeňku Svěrákovým zdálo už během psaní scénáře a vlastního natáčení. Přípravy na film byly veliké, zákulisní informace hovořily o skutečné bombě a výsledná podoba filmu nadchla milióny diváků nejen u nás. Hlubokce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží. A my můžeme jen doufat, že se Janu Svěrákovi a jeho otci podaří ještě nějaký podobný "zásah", třeba i s žánrově poněkud odlišným filmem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty. (29.08.2002)

Kolja je nesmírně vypočítavý film, ale jedna věc se mu nezapře. Byl vytvořen s láskou. Příjemný a laskavý příběh o chlapci, kterému se během celého snímku několikrát pořádně zamotá život stavý na klasických klišé komediálního žánru, které ovšem představuje v zcela novém světle. Máme tu dva diametrálně odlišné hrdiny z jiných světů, starého záletnického dědu a mladého ruského chlapce. Oboum se dramaticky změní život. Jenže tenhle příběh není jen o nich. Jedná se též o dobové svědectví, jehož lidskou podstatu zde v jistém hledisku zastupuje Stella Zázvorková. Nádherný hudební doprovod podbarvuje kýčovité obrázky a Jan Svěrák ukazuje, že ve správném dávkování sentimentu je mistr a zároveň dokazuje, že ostatní režiséři mu v České Republice sahají sotva po kolena. Bavil jsem se neskonale a nudit jsem se kupodivu vůbec nestačil. Zdeňka Svěráka ale jako herce zrovna nemusím, přesto mám pocit, že je přeborníkem v tom napsat si postavu na tělo. [TOP 19/16 80%] (11.05.2007)

Pokud se někdo domnívá, že natočit oskarový film na kalkul je jako upéci housku v pekařské peci, dokazuje, že neví, o čem mluví. Pokud někdo Zdeňku Svěrákovi vytýká jeho ušlechtilé srdce a čistý cit, vnucuje mu cosi jemu bytostně cizího a do negativního sentimentu a voluntarismu - v tomto případě myšlenky - upadá sám. Scylla a Charybda ušlechtilého citu je pro Svěráka příznačná a do značné míry tuto křehkost něhy sdílí i jeho o poznání lidsky robustnější syn. Vzácná esence tohoto atypického mužství proto není méně mužnou, ovšem - alespoň v mé vzpomínce, která nemusí být zcela přesná - naráží o nezvládnuté věcné prolnutí šedesátých a osmdesátých let a tím do značné míry oslabuje hodnotu jinak výborného filmu. Přál bych si, aby má vzpomínka nebyla přesnou. Doznávám, že Zdeňka Svěráka si vážím jako nenapodobitelného velkého tvůrce a že mám rád jeho bytostně české, neokázale něžné lidství. Určitě nejsem sám. (05.11.2007)

9 / 10 Vykalkulované? Možno. Gýč? Skôr áno. Nádherný filmový zážitok? Určite! Zdeněk, ktorého postava starého mládenca musela vyzerať dobre už na papieri, má ešte stále charizmy na rozdávanie a podáva už tradične vynikajúci výkon, roztomilý prcek Chamolin poznačený krutou ranou osudu je priam stelesnením detskej úprimnosti, dobroty a naivity a réžia Svěráka juniora dávkuje sentiment v chirurgicky presných dávkach, takže divák nikdy nemá pocit, že si z neho niekto robí dobrý deň a snaží sa ho emocionálne znásilniť. Tentoraz musím dať Akademikom za pravdu - Oscar skončil v dobrých rukách. (16.12.2005)

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)