Tmavomodrý svět

Neosobný, klišéovitý v zobrazení osudov letcov i prostredia komunistických lágrov a zároveň až na pár momentov chladný ako psí ňufák.Tak na mňa zapôsobil jeden z najdrahších českých filmov. Silná hudobná stránka (nostalgická spomienka pri nádherných, dlho nepočutých pesničkách) a výkon pána Kaisera patrili k jediným výraznejším pozitívam. (05.11.2004)

Tenhle film jsem videla kdysi davno jako mala, ted po sedmi letech se na nej divam znovu a nachazim v nem mnohem vic jak predtim. Je to takovy cesky, osobnejsi Pearl Harbor. Nejakou tu sentimentalitu tu mame, letecke sceny opravdu stoji za to, akorat si to nehraje na zadny "blockbuster". Vsechny hrdinske ciny jsou prirozene, lidske. A Oldrich Kaiser vsem ukazal, ze umi hrat. A jak. (29.08.2008)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Kolju a právě Tmavomodrý svět) lehce trnitá. Na Kolju dnes nedám dopustit, tady je to jiné. Pocta československým stíhacím pilotům bojujícím za druhé světové války v Británii chce být dramatem o chlapském přátelství, slabosti a odpuštění, ovšem vesměs selhává. Nebudu se vysmívat oné bláznivé lásce, která je nepravděpodobná a umělá až hanba. O válečné sirotky pečující žena, které kdesi na frontě zmizel manžel, se sice dostane do hlavy oběma pilotům (vznětlivému mladíkovi i jeho nadřízenému, který si ho vzal pod ochranná křídla), jenže v obou případech nelze hovořit o nějaké osudovosti, nýbrž obyčejném chtíči a bezhlavosti. Milostný trojúhelník tak rozhodně nemá žádnou sílu. Prostě nemá. Čekání na start z anglického polního letiště není zlé, ale ani nijak výjimečné. Ani samotní stíhači (a částečně za to mohou i herci) nejsou žádní velcí sympaťáci. A nemyslím si, že pobyt na marodce v pracovním lágru je nějakým zásadním oživením. Výsledek CHCE BÝT, ale NENÍ. Otec Svěrák s dialogy zdaleka nečaruje tak, jak jsme u něj byli zvyklí. Milé detaily z Kolji nebo Obecné školy chybí. Nemá to atmosféru, nedojímá. Má tak možná fenku Barču, která nechce opustit svého páníčka, má příjemně tlumeného Oldřicha Kaisera, má Vojtíškův skvěle natočený pád do pole. Ale jinak toho zase tolik nemá. S „vážným” žánrem se tvůrci možná poprali, ale ostré lokty jim rozhodně chybí. A to se kdekdo vysmívá Pearl Harboru. (29.09.2019)

...No, nejraději bych dal dvě a půl... PROČ? Pořád se ptám proč tenhle dosti tendenční a místy až prostoduchý film vznikl. Možná pro ty prachy, co se v něm a kolem něj utopily. Nebo upotily? Prý že je málo peněz na tu kultúru... . . . Průměrný, zoufale průměrný kvazivelkofilm v malém českém... Malá česká domů (?) (04.09.2005)

Manipulace a hra na city mi přišly zcela v mezích snesitelnosti, nakonec doba, v níž se Tmavomodrý svět odehrává, mi hraje na city dost a dost sama o sobě, takže by mě spíš překvapil opak. Co mě překvapilo, bylo celkové utlumené vyznění snímku, který byl ve své podstatě komorním lidským příběhem, což není u válečných filmů právě zvykem, a snad i velikost prostoru věnovaného milostné linii, v níž to mému sluchu občas zaskřípalo. Ale ne proto, že by se mi nezdála uvěřitelná (daleko spíš proto, že míchání lásky a války mi nikdy moc nesedělo). Spousta z nás se přesvědčila, že láska dokáže být zákeřná a nevděčná bestie, která si přichází a odchází, jak se jí zachce, a při příchodu i odchodu dělá rámus a nepořádek. A že jsou chvíle, kdy všechny ty rozumné argumenty typu "to přece nesmím," "je to můj kamarád, to mu nemůžu provést" a "tohle nemůže dobře dopadnout" nemají nejmenší šanci, ať už si je opakujete sami nebo vás s jejich pomocí někdo v dobrém úmyslu chránit vás před následky seřvává. Byla jsem už v takové situaci seřvávající i seřvávanou a z výsledků vyplývá, že všechnu tu snahu by člověk raději měl vynaložit na věci, kde má větší šanci na úspěch - kupříkladu přesvědčování našich politiků, aby byli poctiví a pracovití. Láska nesouvisí s tím, jaký je o vás zájem, takže flankerovi.27 se omlouvám, ale to, že takhle může někdo těžko vyvádět kvůli jedné ženské, když má možnost vyřádit se jinde, pro mě není relevantní argument, ale spíš důkaz platnosti tvrzení, že podle sebe soudím tebe. Nechci tu poučovat, takže v téhle věci dodávám už jen to, že odedávna vyvádějí muži kvůli ženám a ženy kvůli mužům (a muži kvůli mužům a ženy kvůli ženám) psí kusy a okolí se nad tím může pohoršovat a nechápat, ale to je asi tak všechno, co může dělat. Pořád mi zmíněné psí kusy připadají přijatelnější než ty, které vyvádějí některé režimy, neváhající perzekuovat lidi, jejichž zločinem bylo, že bojovali za svou zem. I kdybych nepokládala Tmavomodrý svět za dobrý film, patřilo by mu mé uznání za to, že neváhal promluvit o jedné velmi, velmi ostudné epizodě našich dějin. Ale jsem ráda, že ho mohu ocenit za to, že promlouval decentně a s půvabem, dojemně (mě ty smutné kokršpanělí oči dojaly a nestydím se za to), se skvělou původní i Ježkovou hudbou a s pomocí skvělých herců. Pokud bych měla někoho z nich vyzdvihnout, byl by to Oldřich Kaiser, protože v žádné ze svých rolí mě tak nedostal. S tím svým pohledem chlapa, který došel pěšky do pekla, prošel všemi jeho stupni a zase se vrátil zpátky, byl až nepříjemně přesvědčivý. (30.11.2007)