J.S. Bach - Fantasia G-moll

Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost (08.01.2006)

No ty začátky měl sice Jan Švankmajer trošku slabší, ale i tak mám jeho tvorbu velmi rád. Tohle nebylo vyloženě špatné, ale je pravda, že se mi také více líbila doprovodná hudba, než samotné surrealistické výjevy. I tak si ale myslím, že průměrné ohodnocení si to zaslouží – chápu však jak ty, co se jim to nelíbí, tak i ty - jenž jsou z tohoto snímku uchváceni… (19.02.2020)

Bachovo hudba je ve varhaním podání dokonalá, jak jinak, jenže přidružené záběry a animace se bohužel moc nepovedli. Ne že by vypadali úplně blbě, ale když už mají mít přímou spojitost s hudbou, bylo by vhodné, aby bylo obé seřazeno do jednotného tempa, jenže bohužel polovina je zcela mimo, byť by jinak ony záběry mohli být zábavné a náležitě potemnělé. (02.07.2014)

Kamera deroucí se od jednoho záběru k druhému, "zběsilý" střih a především hudba (vše dokonale spojující v jeden pospolitý celek) vás nenechá ani na setinu sekundy vydechnout. Pro mě osobně vizuální slast a téměř splněný sen, který bych si rád nechal zdát. Prostě geniální Švankmajerovo černobílé intermezzo v G-moll. (06.10.2007)

Prvé čo ma na druhej krátkometrážnej snímke Jana Švankmajera prekvapilo bola tá širokouhlá CinemaScope 2:35 kamera. Všetky jeho prvotiny sú v štandarde 4:3. V snímke hrá Bachova hudba ktorá doprevádza surrealistický obraz. Experimentovania, na tohoto tvorcu saozrejme, je tu pomenej ale zrúcaniny a zábery na staré zničené steny sa k tejto organovej vyslovene pohrebnej hudbe hodili. Mne sa to páčilo, (19.11.2015)