Hra s kameny

Klasická Švankmajerova schéma. Aj z obyčajných tradičných, nepotrebných vecí dokáže tento tvorca vyčarovať nevšedný experiment a umelecký zážitok zároveň. V snímke sa nachádzajú jedny kukučkové hodiny ktoré ako keby znášali kamene do vedra. Tieto kamene majú všelijaké farby a tvary. Časom sa dokonca rozdrobujú a vytvárajú obrazce ľudských tvár ktoré sa navzájom požierajú, zaujímavé. (19.11.2015)

Opravdu s kameny? Zprvu zdánlivě jen manýra. Ale už při druhé várce je zřejmé, že ta první nebyla manýrou tvůrce filmu, nýbrž manýrou fyzikální (resp. chemické, biotické) reality, tvořivou manýrou vesmíru. Následuje evoluce. Po třetí várce napjatě očekávám, jak to bude dál. A bude: Shromažďování a slučování. Milování k sežrání. Rozbíjení. Tik tak tik tak tik tak tik tak tik..........................bim bam................tik tak tik tak tik tak........................ ...............konec. Jak to bude dál? PS: Překvapuje mě, že ze všech 27 dosud komentovavších jedině známý vtipálek Flipper pochopil, o co jde. S tím rozdílem, že já v tom vidím globální fylogenezi, on individuální ontogenezi; když si to tak zpětně promítnu, musím přiznat, že skutečné "co tím chtěl básník říci" uviděl Flipper. (16.09.2011)

Personifikované kameny vytváří různé snové sekvence na pozadí reality. Animace ve hraném filmu jako jeden z nejzákladnějších rysů Švankmajerovy tvorby. Popraskaná omítka, tikot hodin, kameny. Tedy symboly. Rozpustilá fantazie neomezená časem ani prostorem. Otevřete hrací skříňku a za jejích líbivých tónů nechávaté své myšlenky plynout... nekonečně. Vynalézavé a jistě pracné. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=3M2cxSum4mM&feature=related (03.03.2009)

Šutry, šutry, šutry, šutry... dokážete si představit nudnější věci k pozorování? Ale ona s těmi kameny a kamínky není až taková nuda. Když se dají do pohybu, člověk jim skoro závidí, jak pestrý mají život, což v případě tohoto animáku od Švankmajera ani nemusí být myšleno jako ironie. Pokud celý film skutečně nebyl jenom o hýbajících se kusech nerostů (a věřím, že o tom je přesvědčený nejen samotný tvůrce), pak jeho myšlenka pravděpodobně má co dočinění s pomalu (či rychle?) ubíhajícím časem. Jak velká je ona pravděpodobnost si už spočítejte sami. Jakožto člověk žijící a fungující na nepravděpodobností pohon to nedokážu odhadnout. Dokážu si však představit, jak neskutečně pracná musela být realizace něčeho podobného a jakou míru trpělivosti vyžadovala. To já když jsem se kdysi snažil podobně plynule naanimovat nůž projíždějící jablkem, měl již po pár pořízených (avšak nevydařených) snímcích tendenci spáchat s oním nožem a za hlasitého výkřiku harakiri. (10.05.2007)

Sem tam je v tomhle snímku zajímavá animace a z těch kamenů jsou vytvářeny skutečně pěkné obrazy, ale ani to nic nemění na tom, že tohle prostě nejsou snímky, které by byly schopné mě čímkoli oslovit. A tak jsem se podíval, viděl jsem, ale určitě jsem neměl pocit vítězství. Snad mě některý další Švankmajerův kus zasáhne. (06.03.2015)