The Death of Stalinism in Bohemia
Obsahy(2)
Busta J. V. Stalina rodí císařským řezem dějiny komunistické ideologie a moci v Československu. Tak přibližně vypadá originální zkratka minulosti i současnosti v prvním polistopadovém filmu Jana Švankmajera. Nepopsatelná smršť jeho metafor a asociací plynule přechází mezi animací a dokumentem a míří na všechny smysly i do sféry podvědomí. Výsostně surrealistické dílo nám zároveň dává pocítit, jak bizarní byla a může být sama takzvaná realita. (NFA)
(více)Recenze (70)
Niekomu kto nezažil tú dobu (ako napr. ja) tento krátkometrážny film príde ako dielo psychicky narušeného človeka. Musím však uznať, že symboliku akú použiva Švankmajer som ešte nevidela. Je to nápadité no pre mna už veeľmi neaktuálne, A k tomu v roku 1990 by som čakala aj lepšie prevedenie. Myšlienka filmu by mala silno valcovať aj tieto nedostatky - u mňa to však tento dojem nevyvolalo. ()
Potom, co jsem se podíval podruhé (sledoval jsem po sobě), se musím přiklonit k čtyřem hvězdám. Jsou tu sice vtipy geniální - například symbolická lebka rozežírající plakáty, pitva Stalinovy busty nebo (a to mě na rok vzniku celkem překvapilo) satira na naši společnost, která ráda tehdy nosila vlastenecké motivy. Jenomže na druhou stranu plastelínoví pionýři jsou trošku mimo, stejně tak přehnaný je graf plánu a trochu jsem nepochopil zařazení písně "Kávu si osladím". Přesto však Švankmajer dokázal, že má cit pro hororové scény (myslím tu operaci, ale to berte trochu s nadsázkou :-)) a opravdu břitkou politickou satiru, díky které jsem si ještě více uvědomil, jak velké břečky jsou dnešní pořady typu Politická střelnice. ()
Surrealistická jednohubka, která v roce devadesát sice mohla mít opravdu něco do sebe, ale s průběhem let ztratila své možné kouzlo i vypovídající hodnotu. Z dnešního pohledu to je již jen opravdu nicneříkající blbůstka, což je samozřejmě velká škoda, neboť doba komunistického marasmu minimalistickým satirickým pohledem je oblast, kde je díky absenci jakékoli kvalitnější tvorby takový potenciál, že se do něčeho snad budu muset pustit sám, protože to už jinak není možné. Samozřejmě teď záměrně „trochu“ přeháním. Co se dělat, budeme si muset i nadále vystačit „jen“ s hořkosladkými celovečeráky aka Pelíšky. ()
Tak konečně první Švankmajer, který mě neminul. Přesně takový surrealismus, který velice osobitě reaguje na zásadní moment naší historie, mi totiž, narozdíl od tancujícího masa, předá i nějakou myšlenku a námět k zamýšlení. Znepokojující pointa jednoznačně velkým plusem z hlediska filmu, z hlediska vývoje naší země ale spíš velkým varováním. ()
Švankmajer neřeže jen mrtvé tělo Stalina, tne přímo do živého. Nebylo mi veselo z pohledu na nás samé, na náš „národ“. Kdo chce, uvidí v tomhle geniálním kraťasu mnoho, kdo nechce, nebo nezná historické souvislosti, uvidí jen ujetou slátaninu, hliněné panáčky na výrobní lince, zmačkané a znovu narovnané plakáty starých pánů, klíče a české vlajky všude. ()
Galerie (10)
Photo © BBC / Nomad Films
Reklama