Nixon

Ve srovnani s JFK, ktere se nabizi, se jedna o odlisne vedeny snimek, ale se stejnym ucinkem, protoze se znovu (Oliver Stone) povedlo divaka zaujmout a udrzet pribiteho ke kreslu po cely cas ktery je natahnut na neuveritelnych vice nez dveste minut. Spinava politika a Nixon uprostred jako prostrednicek a loutka. Skvely vykon (Anthony Hopkins). 80% (29.01.2010)

i ked stone tocit vie, ja som sa dost premahal aby som to vydrzal do konca (strasna dlzka, pre europanov celkom nezaujimave tema...) pri vedomi ma len udrzoval hopkins a miestami slusna atmosfera, taka perlicka nakoniec. film mal tusim premieru na berlinare 95 a tam na otazku novinara tykajucu sa tohto filmu (ako sa vam z tak vzrusujuceho materialu podarilo natocit tak nudny film?) odpovedal stone "it was a hard work":-) (13.08.2006)

Vôbec mi nevadila dĺžka filmu, keďže sa jedná životopisný film a radšej si pozriem spracovanie života Nixona od Stonea, ako by som mal čítať nejakú jeho autobiografiu, lebo Stone sa snažil poňať všetko z jeho života nech už by to vyznelo akokoľvek kontroverzne. Iste od Stonea je tam badať jeho názor, isté podfarbenie, čo film zráža, no dal si na tom viac záležať ako na filme W., to si myslím. Sú to všetko síce politické reči, no v istom zmysle som za tento film rád. (18.07.2013)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Stone točit umí, tentokrát se podílel i na scénáři a opět přizval spoustu známých tváří. Ovšem jestliže jsem tento tříhodinový opus ve zdraví přežil, pak je to jen díky nejlepšímu herci všech dob Anthony Hopkinsovi. Devadesátá léta zkrátka patřila jemu - další Oscarová nominace. Nominována byla i Joan Allen (což chápu) a scénář a hudba (což v obou případech nechápu - i John Williams občas vytvoří něco nezáživného, ale už je to taková tradice nominovat ho skoro každý rok) (27.07.2003)