JFK

Díval jsem se na tři a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se vlastně pořád mluví, a nenudil se ani na minutu. Říká to dost o tom, jak strhující věc JFK je? Snad ano. Oliver Stone se látky chopil vpravdě mistrovsky a scénář, který mohl velmi snadno působit jako obyčejná konspirační hospodská povídačka o těch hodných a o těch zlých, proměnil v uvěřitelný příběh. Film mě doslova pohltil už během úvodní titulkové sekvence (dokonalá montáž reálných a nově vytvořených záběrů podbarvená fantastickým Williamsem) a až do konce nabízel stále něco nového, kvůli čemu se vyplatilo ho bez dechu sledovat. A to herecké obsazení... Prostě skvělé. (02.12.2011)

Tak toto trochu bolelo. V žiadnom prípade nespochybňujem kvality tohto filmu, ktoré jednoznačne má - skvelá, chvíľami jemne patriotistická hudba Johna Williamsa, prehnane sofistikovaný scenár či náročné dialógy- na čom si zgustnú najmä intelektuáli, unikátny a zároveň dojemný záverečný monológ Jima Garrisona alias Kevina Costnera a tiež skvelí herci, no nech je to, čo vidím, akokoľvek perfektné, nemôžem poprieť fakt, že som sa asi polovicu filmu nudila. Ako tu už niekto spomenul, JFK slúži len na rekonštrukciu faktov a lepšie by mu to svedčalo ako dokument než 3hodinový film. Myslím si, že je dosť ťažké pochopiť všetky tie medzinárodne prepojené ilegálne vzťahy rôznych vládnych organizácii a 3 hodiny vstrebávať šialene rýchle dialógy a film prešpikovaný informáciami, som chvíľami nezvládala, hoci ma svetové politické udalosti vždy zaujímali. Najhoršie snáď je, že tento film divákovi neposkytne naozajstnú pravdu o tom, čo sa vlastne stalo, Stone len načrtol veľké množstvo vzájomne prelínajúcich sa faktov o tom, aké ilegálne môžu byť v niektorých smeroch vládne organizácie ako CIA či FBI - čo si divák uvedomuje aj bez tohto filmového prínosu. (05.08.2011)

ChewieDC to tu už napsal - tohle pro mě není regulérní filmová událost, ale rekonstrukce faktů s herci, místo prvoligové hollywoodské A třídy mohli nasadit cvičené opice, postavy v JFK nemají svůj vlastní charakter, slouží jen k prezentaci faktů. Richardson by to stejně nasnímal i s těmi opicemi tak dobře, že bysme mu to sežrali. Fincherův Zodiac pro mě tak zůstává filmem o hodně lepším. 70%. (21.11.2008)

Hlavní podezřelý z atentátu na Kennedyho? Oliver Stone!:-) O daném incidentu jsem toho nic moc nevěděl, o prohnilosti americké vlády jsem nikdy nepochyboval, a přesto mě dokázal film strhnout a oslovit do takové míry, že na rok 2029 a odhalení všech informací ze strany CIA bych se i upřímně těšil, kdybych v té době současně nebyl zase o patnáct let starší a plešatější. Každopádně Stone mi touto podívanou nejen opět potvrdil, že je to režisérská extratřída, která nemá problém ani se třemi hodinami plnými dialogů, ale svým útočným projevem mi vložil do hlavy poměrně jasný názor na americkou demokracii, definovanou výhradně zlomyslností mocných (a teplých:-)) a vidinou vlastního prospěchu. A mezi tenhle "sajrajt" dokonale zapadl zodpovědný manžel a urputný detektiv Kevin Costner, úlisný padouch Gary Oldman, na muže orientovaný Tommy Lee Jones i obvyklý podezřelý Joe Pesci, jejichž skvělé výkony jen dotvářejí obdivuhodnost a historickou hodnotu JFK. 95% (31.08.2013)

Když jsem to kdysi na střední viděl, docela to se mnou zahýbalo - od té doby už mnoha věcem nedokážu věřit (především politikům a médiím samozřejmě - a už vůbec ne těm americkým). Film, který člověka v jistém smyslu osvobozuje. Po technické stránce precizní. - - - - - - 8. 6. 2013: No jo, je to občas evidentně přibarvené, scenáristicky komprimované až k dílčí nevěrohodnosti a občas zbytečně patetizované. A celá linie Garrisonových neshod s manželkou tak (..!) prosťoučce vystavěná. Ale celkový feeling filmu, rytmus, střih, kamera, dramaturgie a herci jsou tak geniální a (dobrovolně zcela "jasné") poselství tak zásadní, že prostě nemůžu tomuto filmu opravdu "vážně" vytknout vůbec nic - dokonce ani ty neustálé odlesky v brýlích Kevina Costnera, které prozrazují, že to nejsou žádná dioptrická skla, ale jen nějaké dokonce mírně zvlněné fólie (naopak jsem za tento "zcizovák" vděčný, podobně jako za kombinování záběrů reálného a hercem hraného Johnssona, což vnímám jako přiznávání oné pseudodokumentární rekonstrukcoidní shakespearizující "hry", která si hraje na žánr hollywoodského dramatu plného hvězd, jen protože by na to jinak diváci nepřišli). Brecht by měl radost..! (28.02.2007)