Narozen 4. července

Chytře a hlavně hodně působivě se šťourat v tématu zvaném "válka ve Vietnamu a její důsledky na amerických vojácích" Stoneovi jde jako málokomu jinému. I když je možná trochu nefér, že NAROZEN 4. ČERVENCE stojí tak trochu ve stínu o mnoho slavnější (protože divácky atraktivnější) ČETY, přestože je přinejmenším stejně psychologicky silný, hluboký a emotivní. 85 % (04.10.2010)

Drsný, silně protiválečný snímek zachycující hořký život jednoho nešťastníka, který se zprvu ve vší naivitě hrnul do války, jenže záhy to pěkně odskákal. V předchozím Stoneově díle Platoon jsme mohli pěkně zblízka ochutnat bitevní vřavu a vcítit se do kůže bojujícího vojáka, nyní nám Stone ukazuje život vojáka mimo bojiště a vybízí nás k pochopení drastických důsledků války. Born on the Fourth of July má sice minimum akce, která je navíc cca o procento horší, než ta v Četě, ale za to oplývá o něco lepším scénářem, je více emocionálnější a v čele má vskutku excelentní herecký výkon Toma Cruise (mimochodem i Dafoe se mi zde líbil více), což z něj dělá více nezapomenutelný snímek (nechci říct přímo "lepší", ale více méně ano). PS: Co se týče hudby dovolím si malou poznámku, že místy trochu moc tlačí na pilu, dokáže sice úspěšně podbarvit již existující emocionální prožitek, ovšem ne ho jen tak z ničeho vytvořit, takže pokud zrovna necítíte nic, působí přehnaně. 9/10 (26.04.2008)

„Lidi říkaj, že to byl Vietnam, co tudle zemi srazilo na kolena. Ale tomu já sem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli sme nic, co bysme jim dali sebou, dyž sme je tam posílali. Dybysme je poslali bez pušek, nebylo by to nakonec vo moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím...Vlast, kerou měli, byla úplně v háji. A je dodneška..“ (otec Llewelyna Mosse). Pár řádků z knihy někdy řekne víc, než film, co trvá přes dvě hodiny. Dojímá decentní John Williams, ale je vždycky špatné, když se režisér Stone nechá zastínit Stonem, co křičí do světa své politické názory. Dobře víme, že jsou situace, kdy se ti dva spolu umí krásně doplňovat.. (22.05.2019)

Na politiku ve Stoneových filmech je třeba si zvyknout, i když zde je režisér poměrně uměřený v souladu s tím, že točil příběh o skutečném člověku, i když si knižní předloha s jeho názory relativně kvituje. Nepatrná část z Vietnamu je technicky naprosto vynikající a jelikož většina filmařů míří do pralesa, je jeho písečná sekvence relativně originální a o to více působivá. Přesto spočívá celé břímě filmu na hereckém koncertu Toma Cruise, který mě donutil rozvést vlastní polemiku, jak někdo, kdo dokáže zahrát takový part par excellance, se následně může shazovat ve všem možném. Uvěřitelně civilní projev, bravurně zvládnuté party (zvláště ten v nemocnici pro veterány je úžasný), to vše dělá z Cruise v tomto filmu pana herce. Pak snad už jenom škoda trochu nevyžitého prostoru Willema Dafoea a chvilkového sentimentu, jenž však k tomu všemu zřejmě patří a může se konstatovat, že do problematiky vietnamského komplexu přispěl Stone hodně zajímavých dílem, které nutí každého, aby se zamyslel nejenom nad tím, jak se chovat k vysloužilým vojákům. (04.07.2006)

Na filmy z Vietnamu si opravdu potrpím a tenhle Stoneův film, ikdyž mě nedostal tak jako třeba Lovec jelenů, Apokalypsa nebo Full Metal Jacket, se mi líbil ještě víc než druhý Stoneův vietnamský epus Četa. Cruise zvládl svojí přeměnu z nadšeného naivního mladíčka v protiválečného demostranta skvěle, ikdyž nemůžu říct že bych pod těma fousama neviděl pořád toho Top Gaňáka, takže by byl film možná ještě silnější v hlavní roli s někým ne tak profláklým. (18.05.2008)