Nebe

Dlouho očekávaná věc. Tak trochu osobní zpověď. Tak trochu náhled do komunistického dětského domova. Hodně zvláštní forma,  během které vás půlka filmu tak nějak nezajímá a ta druhá až moc. Pokaždé, co Etzler promluví, tak zájem silně stoupá. Hned jak se odmlčí, tak spíme. I když je zde stále zájem a poselství důležité, tak co si budeme. Pokud to sociální cítění máte troško ochromené, tak vás tyto pasáže moc neohromí a chcete více nahlédnout do Číny skrze hlas vypravěče. I tak  si moc není na co stěžovat. Dokument má samozřejmě hořkou tečku. Jak jinak na Čínu. (14.06.2021)

Pravdivé a smutné. Minimálně se zasmějete vašim denním malichernostem, jinak spíše kroutíte hlavou nad kontrasty obyvatel Číny. Vůle žít a pomáhat za nic proti aroganci, ignoraci a agresi....Za dokumentem je spousta práce, úsilí a riskování osobní svobody. Po zhlédnutí jsem si kladl otázku, kolik dalších a zásahem na obyvatele mnohem hrůznějších zvěrstev se v Číně děje. Chci to vědět? Pana Etzlera prosím, aby to těm kundi*kam na hradě promítal do oken. (26.09.2020)

"Život Číňana, který není schopen pro Čínu vytvořit materialistický užitek, ztrácí jakoukoliv hodnotu" ... jen malá parafráze ze včerejší nebeské debaty v Boskovicích, kam pan Etzler zavítal. Profesionál, jež mě nutí obracet zrak daleko na východ, jelikož co se šustne tam, semele nás. Rád bych ještě ve svých mladých letech sám otestoval "deformovaný lid Číny" a jestli je vše do puntíku tak, jak nám to tento Ostravák líčí. Super zážitek .... brzo knížky. Děkuji Evropě za nebe. (20.10.2021)

Anotace filmu je podle mě dost zavádějící ("dokumentární vhled do politické i každodenní reality Čínské lidové republiky očima novináře Tomáše Etzlera"), a kdybych předem věděl, že to celé bude takřka výhradně jen o jednom sirotčinci, tak by mě vůbec nezajímalo to vidět. Ale budiž, možná je to moje chyba, že jsem od toho měl jiná očekávání. Každopádně musím přiznat, že v téhle podobě mi to moc nesedlo (a přiznávám, že jsem se u toho strašně nudil). Etzlerův komentář místy vůbec nekoresponduje s obrazem (což je způsobeno tím, jak jsem se zde dočetl, že to bylo sestříháno z nějakého volného rozhovoru, a nejedná se tedy o původní komentář), stopáž se vzhledem k tématu jeví neúměrně dlouhá a výrazně by to sneslo zkrácení minimálně na polovinu, ne-li více, a v neposlední řadě mi spousta záběrů přišla poněkud nepatřičná, v tom smyslu, že snad není nutné tolikrát v detailu zabírat ty postižené chudáky, jak se pachtí při nějaké činnosti, která jim vzhledem k jejich handicapu dělá velké problémy, a chápu lidi, kteří to považují za exploataci mizérie, aby si západní divák připomněl, jak se má dobře (nebo co to v něm má vlastně evokovat), byť v případě Etzlera si nemyslím, že by to byl jeho záměr, a jeho hlavní motivací podle mě bylo prostě ukázat, že v případě Číny je všechno daleko horší, než jsme si kdy mysleli, což zrovna v mém případě je ale přesvědčování přesvědčeného... (02.11.2022)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)