Kairo

Houpačka. Místy Kurosawa dokáže parádně topit v hutné freaky atmosféře, bohužel taky ještě víc topit v příšerně natažených dvou hodinách. Díval jsem se na to napětkrát, na jeden zátah to nešlo vydržet bez chrápání. Čekal jsem to lepší, ale zas vzhledem k mé averzi vůči asijským filmům to tak hrozný není. 60% (06.09.2015)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)

| Daiei Film | Kiyoshi ma nádherne zatienil svojím majstrovským dielom menom Cure; temná krimi, s nadprirodzenými elementami, brutálne zrežírovaná a zahraná. Pulse je takmer to isté, ale v hororovom žánri. Takto som bol naposledy hororom vystrašený pri Hereditary, ktoré považujem za to najlepšie v danom žánri za posledných kľudne 20 rokov. Pulse je hrôzostrašný film. A najviac ma na tom všetkom prekvapilo to, ako film pracuje s kontrastom expozičných a vyplňujúcich scén s tými hororovými. Zatiaľčo film miestami pôsobí béčkovo, pretože je a dialógmi to nie je ten najlepšie napísaný film, aký som v živote videl, ale akonáhle Kurosawa prepne do atmosférických hororových scén, je to niečo neskutočné. Hlavne scéna s pomaly sa plíživou ženou, ktorá odrazu zakopne, alebo scéna s duchom na konci filmu v konfrontácii s hlavným hrdinom. Jedné z najlepších scén, aké som kedy v horore videl. Jediné mínusy sú tu možno lacné CGi a celkovo nie drahý look filmu, ale pri takto hútnom obsahu s témami osamelosti vo svete a výbornej réžii to tomu filmu nemám v žiadom prípade problém odpustiť. Kráľ béčkových hororov. Viac TU. | Hodnotenie: 10/10 | (25.03.2024)

Podľa mňa najlepší japonský horor a atmosférický KLENOT, pri ktorom mi ani nevadí, že som ho videl až s takým „oneskorením“, pretože pred rokmi by som pravdepodobne ešte nebol schopný ho naplno doceniť. Počas necelých 2 hodín som si však takmer nevydýchol a v pohlcujúco depresívnom audio-vizuále som si napnutý ako struna prežil celú škálu emócií; od počiatočnej zvedavosti, k rastúcej znepokojivosti, aby som sa po čase pri strašidelných scénkach na chvíľu reálne bál a onedlho po tom mal úprimné obavy o postavy, na čo som zase ostal nečakane smutný po „odstránení“ jednej roztomilej hrdinky. To som si veru už dávno neprežil. A navyše to je až prekvapivo hlboká, komplexná a inteligentná vec, ktorú nadčasový režisér dokázal naplniť obsahovo i formálne.. Kairo, neviem sa dočkať kedy ťa uvidím znova. (27.02.2016)

Výsadou filmu je skutečnost, že si s duchy hraje nově, trochu jiným způsobem, že je nebere tak levně, jakby se to v japonské kinematografii nabízelo. Tvůrce si hrál, chtěl přinést něco trochu nového přemýšlivého. Přesto je to tempo někdy skutečně vražedné a to, že se zde zase tolik neděje, vás může uspat. Neužijete si pak tolik některé skutečně zajímavé scény, které by vás měly vytrhnout. (11.11.2013)