Vrať se do hrobu!

Jako pohled do života mládeže těžko uvěřitelné, ploché, stereotypizující a laciné. Na druhou stranu jako reflexe dosavadního života zralého třicátníka ve světle nuceně připomenutých ideálů mládí o mnoho zdařilejší. Snad právě porevoluční doba změn přála upřímně angažovanému, společnost prostupujícího pohledu na sebe sama, minulost, současnost a budoucnost, více, než doba dnešní. Slabé ****. (20.08.2009)

I když věřim tvrzení, že to je nejlepší film Milana Šteindlera, musim zkonstatovat, že celý ten film už stojí jednou nohou v hrobě. Ať už nepřesvědčivými hereckými výkony, vtipy, které nevyznějí, nepřirozeným chováním hlavních hrdinů nebo takřka funebráckou hudbou. Vrať se do hrobu je krásným příkladem toho, jak silný námět může dovést film do koukatelné podoby i přesto, že ostatní věci moc nefungují. (17.01.2010)

Výtečná komedie osobitého herce a režiséra sahá k ojedinělému tématu - k sociologickému průzkumu, který slouží jako průnik generací - k té rozzívaně mladé i k té zrezivěle zralé. Splývání třicátníka se sotva nominálně ukončenou nezletilostí je stejně úžasné jako třeskutá vlídnost mládí stříbrného větru (větrů?) vůči mládí první životní zkušenosti. Vědcova pošetilost a naivita totiž jinou charakteristiku nezasluhuje. Poetika SKLEPA tu nesporně dosahuje svého vrcholu v žánru hraného filmu (tím dalším je stejně osobitý dokumentární seriál ŠUMNÁ MĚSTA s výtečným dalším sklepovcem Davidem Vávrou). Náznaky toho, že SKLEP dozrává a emancipuje se postupně z laskavého a vlídného spřízněného protektorátu Věry Chytilové bohužel nepřekonaly právě tuto vstupní úroveň naděje a očekávání. Způsob, jakým je zachyceno vědecké prostředí pozdní normalizace, je exaktně přesný. Pozornost zaslouží i vícevrstevná kompozice (gradující pokusy o manuální oslovení zadní části těla Haliny Pawlowské či strhující Duškovo blábolení, které vyvrcholí triviálním otěhotněním Blanarovičové). Ale i tak do mozaiky dnes už vlastně také historické sebereflexe pozdní normalizace přibyl další, nikoliv necenný příspěvek. Určitě k radosti českého - sotva jiného než českého - diváka. (17.09.2007)

PŘESNĚ TAK SI PŘIPADÁM. JAKO SPOLEČENSKY VYŘÍZENEJ ČERNOCH. Nejlepší film Milana Šteindlera. A jak hezky léty kvalitní! Jsou měsíce, kdy bych se na něj mohl dívat několikrát... Snímek působí neuvěřitelně civilně, studenti také, atmosféra je výborná a navíc jí pomáhá zručná hudba a například vkládání několika dobových reklam. (19.05.2003)

„Já jsem vám ten čaj asi osolila. A vy jste ho vypil?“ - „No, já hodně solím!“ Nadčasová komedie pojednávájící o věku, kdy člověk ještě není ani tolik starý, ale ani už úplně mladý. Takže mi naprosto hrál do noty. Bavila mě humorně pojatá problematika, chytré hlášky, ale i obsazení, kde Milan Šteindler naprosto exceloval a uvěřitelně zaujal roli hrdiny postupně se překlenujícího z někoho, kdo se není schopen projevit, přes toho, kdo nachází své nikdy neprožité mládí, až po toho, kdo si začne uvědomovat, že spontánnost, lehkomyslnost a nezodpovědnost není všechno. (19.06.2023)