Sugarlandský expres

Steven Spielberg už v mládí ukázal, že umí natáčet hodně dobré a nápadité filmy. Sugarlandský expres mě od začátku do konce bavil svým napětím, zajímavým příběhem, dobrými postavami, humornými scénkami, vážnými scénkami. Vlastně je to vážné téma převlečené do docela přívětivého filmu, který prostě musí sednout každýmu. Nejlepší na tom všem je ale konec, který se nese přesně v tom duchu, který byste od Amerického filmu nečekali. (03.04.2013)

Jakkoli už předtím Spielberg natočil několik rozsáhlých televizních projektů (natočil Duel; víceméně vytvořil postavu poručíka Columba), jeho celevečerní debut je až Sugarlandský expres, ve kterém vypráví podle skutečné události příběh mladého manželského páru, který v cestě za svým dítětem nešťastnou shodou okolností unese stejně starého policistu Maxwella Slidea. Státem odebrané dítě, které teď „patří“ pěstounům v Sugarlandu, od nichž chce pár milovaného syna získat zase zpět, je ale jen MacGuffinem vyprávění... Klíčový je motiv dětství/dospělosti u samotných „dospělých“ postav a dítě je jako v mnoha Spielbergových filmech jen impulz, nikoli hlavní téma. ___ Film konstruuje několik možných pohledů na celou událost. 1) Pohled tří mladých lidí v autě, kteří postupně více a více relativizují vztah únosci/unesený. 2) Pohled policejního kapitána Tannera, který je jim v patách a jako jediný si uvědomuje absurditu situace, když dospělí pořádají hon na děti, které dělají absurdní věci, aby získaly vlastní dítě. 3) Naprosto nevstřícný a skytě hysterický pohled majetnických pěstounů, které ani na okamžik nenapadne uvažovat, že pro mladý pár je touha po rodině a znovuzískání svého potomka naprosto přirozená (nehledě na prostředky). 4) Pohled americké veřejnosti, která pár až na několik militaristických psychopatů obdivuje, protože udělat cokoli pro udržení vlastní rodiny je přece tak americké a ušlechtilé. ___ Sugarlandský expres tak není i přes svůj žánr road-movie film o pohybu, protože samotný proces cesty jen poskytuje množství času pro postupné rozvíjení rovin jednotlivých pohledů. Přibývající množství policejních aut jedoucích v závěsu za hrdiny jen podtrhuje nepatřičnost situace... Klíčový je samozřejmě vývoj vztahu mezi ústředními třemi hrdiny v autě, když se ze Slidea stává další účastník úžasného dobrodružství s nesmyslným cílem. Slideův pohled je nejbližší divákovu, je nucen přehodnocovat postoje, snažit se chápat nesmyslné chování páru, ale i přes všechno opojení mediální popularitou a romantičností situace si uvědomuje, že Clovis s Lou Jean nakonec nemohou dosáhnout svého. ___ V Sugarlandském expresu je už vidět Spielbergova schopnost zprostředkovat vývoj soukromých vztahů jako fascinující dobrodružství, což později rozvine ve většině svých dalších snímků. Skoro každý jeho film o posunech v rodinných pozicích, přerodů dětských dospělých do skutečných dospělých (k čemuž jim často dopomůže kontakt s dítětem), o problematičnosti systému a v rámci možností nevinnosti jedinců (Tanner stojí na dvou pozicích – soukromá osoba a policejní důstojník, ale musí jednat v souladu s povinností) i o hořkosladkých koncích (Spielbergovy filmy většinou neposkytují modelové happyendy, každé štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou). (30.07.2007)

Nechytil jsem úplný začátek a pořád si říkal, proč je mi ten název povědomý a že jsem to asi chtěl vidět. Až na konci jsem zjistil, že to je Spielberg. Aha, takže jeho prvotina. Slabá prvotina. Jediným kladem byla Goldie a sem tam trochu komické dění. Jinak ale dost nuda a vůbec zvláštní a hodně málo chytlavý ztvárnění. Můj pohled nemění ani to, že jde o zpracování skutečných událostí. Takže odškrtnuto a nikdy víc. (31.05.2023)

Spielbergův první kinofilm, který jsem si pustil jenom proto, abych měl tohohle režiséra odpozorovaného celého. A musím říct, že to nakonec nebylo vůbec špatné. Jo, příběh je takový klasický námět ve stylu Bonnie a Clyde nebo Thelma a Louise, ale relativně dlouhá stopáž nenudí a celý snímek hezky uteče, přičemž na konci nabídne zajímavé dilema. 80% (18.01.2017)

Ústredná dvojka hrdinov Spielbergovej road movie je trochu iný typ hrdinov, ako napríklad Bonnie and Clyde, Zapadákovci, alebo Takí normálni zabijáci, pretože ich adorácia verejnosťou nie je nijako zvrátená. Oni nikoho nezabíjajú, ani nevykrádajú banky, chcú naspäť iba svoje dieťa. Na to je Spielberg príliš politicky korektný režisérsky typ. Film je výnimočný svojou formou, toľko policajných áut a áut všeobecne na cestách mimo mesta som ešte v žiadnom inom americkom filme nevidel. K slovu sa dostane aj helikoptéra a všetko to vyzerá poriadne cool, Spielberg to ale myslí dosť ironicky. Je vtipné sledovať kolónu policajných áut, sledujúcich v podstate nezaujímavú trojicu, čo asi svedčí o tom, že sa v regióne toho asi moc zaujímavého neudeje. Spielberg s kameramanom točí krásne obrázky a odľahčuje situáciu komickými prvkami, film ale nedoporučujem šovinistom a feministkám, tí prví sa iba utvrdia v presvedčení, že všetky ženy sú sprosté kravy a tie druhé asi neprekusnú, že všetky komplikácie tu spôsobí Lou, aj napriek tomu, že má také dobré srdce. Ja som mal tiež dvakrát na ňu poriadne nervy. (05.03.2013)