Liga spravedlnosti Zacka Snydera

"I got a second chance. And I'm not gonna waste it." ______ Musím přiznat, že jsem k celému humbuku okolo renovace celý tý původní karcinogenní 'Josstice League' přistupoval s neskutečnou skepsí. Po čtyřletých právních tahanicích, manufakturách, a subvencích ze strany fanoušků bylo dokonáno, a Zack Snyder, tatíček původní verze a maestro na extravagantní vizuální kydance, se chopil tohoto tvůrčího porodu, který byl vskutku bolestivou událostí. Nejde ale o prachobyčejně prodloužený režisérský sestřih původního snímku domrveného Jossem Whedonem, jelikož 'Snyder Cut' regulérně nepůsobí nejen jako osudový reparát, ale jako diametrálně odlišný a zcela nový film, v němž si Zack Snyder buď plní své dětské sny a tužby, anebo mu absolutně jeblo v palici.... 'Snyder Cut' je totiž epická óda na absolutní megalomanství a fetišismus, a zejména pak monumentální spektákl, který až příliš chaoticky lamentuje mezi noblesní pompézností a podprůměrným výblitkem ze zeleného plátna určeného pro diváky na intelektuální úrovni fanbase Kouzelný školky. Sice je na jednu stranu 'Snyder Cut' z hlediska žánrových konotací typicky generická a relativně konvenční komiksová čalamáda plná kýčovitého patosu a robustního digibordelu, na jejíž chuť a elán jsem se musel naladit postupně. A ačkoliv má snímek rekordní stopáž čtyř hodin, nedokázal jsem najít jediné hluché místo či pasáž, která by přebývala - jelikož Snyder participativně dbal na zřetel a vystavěl kompaktní příběh - ač disponující triviální premisou - který se může pochlubit rozmanitou plejádou ikonických scén a pamětihodných momentů - jimž bezkonkurenčně vévodí flashpoint scéna.... Nicméně Snyder si přes veškeré negace zaslouží enormní respekt za to, že zrealizoval svou originální tvůrčí vizi. A paradoxně je protentokrát výjimečně jedno, že zatímco Marvel pečlivě a konstruktivně budoval svou mytologii celou dekádu, DC se snaží celou analogii freneticky dohnat za pár let - jenže 'Snyder Cut' překvapivě slouží jako symbolické vykoupení všeho zlého, co studio Warner Bros s celovečeráky komiksového studia DC natropilo. Za tím vším veskrze stojí fakt, že elementární alfou a omegou celého děje jsou především postavy - každý z šesti protagonistů má totiž adekvátní narativní prostor (based Batfleck!) vypořádat se se svými vnitřními démony a asociacemi - což nabízí unikátní paradigma examinovat dílčí motivace jednotlivých charakterů, které v původní verzi fakticky absentují. Nemluvě o obrazovém formátu 4:3 který umocňuje specifickou vizuální estetiku snímku, a v neposlední řadě se musí vzdát hold hektickému orchestrálnímu soundtracku Toma Holkenborga, bez něhož by celkový zážitek nebyl úplný.... Celkově jsem tak kvůli ambivalentní kvalitě částečně pochyboval o tom, jestli nakonec udělím nadprůměrné hodnocení - k němuž mě přesvědčilo až grandiózní finále, které svou impozantností zdaleka nešetří - za čímž možná pouze stojí předpoklad, že mám již delší dobu akutní absťák po blockbusterech. Ve výsledný rezoluci lze 'Ligu Spravedlnosti Zacka Snydera' bez sebemenších pochyb považovat za plnohodnotný autorský počin, komiksový magnum opus, a jednoduše řečeno epický velkofilm se vším všudy, který nepodléhá byrokracii žádného hollywoodského studia, a rovněž upozorňuje na fakt, že není radno podceňovat sílu fanouškovské komunity. Snad tak v konkluzi nebude 'Snyder Cut' pouhý epitaf u kterýho všici geekové a panicové mohou instantně onanovat, ale bude také sloužit jako komplexní prolog k něčemu většímu. Každopádně, upřímně řečeno, je to stále neuvěřitelně žumpózní sračka, ale exkluzivně náramná a třeskutě zábavná sračka.... // VERDIKT: 7,2 mohutných stehen cypa Darkseida z 10 // ______ "Make your own future. Make your own past. It's all right now." (19.03.2021) (méně) (více)

For Darkseid! To Be Continued. Kvalitativně je tenhle velmi neobvyklý režisérský sestřih někde na pomezí 3 a 4 hvězd. Přikláním se ke čtyřem nejen kvůli tomu, jak neuvěřitelná byla cesta tohoto filmu až k této finální, zcela prvotní podobě, kterou Snyder zamýšlel, ale také proto, že přes masivní stopáž 4 hodin mě film vlastně ani na chvíli nezačal unavovat. Jednu věc můžu říct bez jakéhokoliv váhání, tenhle sestřih je rozhodně o kus lepším filmem než byl ten, který se Warneři rozhodli pustit do kin před pár lety. Mám Whedonův styl rád, ale Justice League 2017 zachránit nemohl. Byl to příliš výrazný střet zcela odlišných vizí, jakoby dělali pejsek s kočičkou dort, a navíc jim v této verzi příběhu z ingrediencí ještě někdo další tak třetinu ukradl. Utrpěly tím postavy, utrpěla tím logika a utrpěl tím závěr filmu. Nicméně, zdaleka ne všechno funguje tak jak bych si přál i v Snyderově prvotní a taktéž konečné vizi. Porovnávat s předchozím filmem ale nebudu, protože si ho popravdě už moc nepamatuji a nemyslím si, že by to stejně bylo nějak konstruktivní. Nejdůležitější  je, zda  fungoval a bavil film sám o sobě. Takže asi takhle, čtyři hodiny tady opravdu nutné byly, protože film musel stihnout představit důležité nové postavy, sblížit je s těmi již známými a vedle toho musel mít dostatek prostoru pro novou zápletku. Otázkou je, jak moc se to vše podařilo v příběhu skloubit do funkčního celku. Schopnější režisér a scénárista by to zvládl určitě na jedničku, Snyder se místo toho zase trochu topil ve svém prvoplánovém velikášství, což nutně vedlo k ztrátám v komornější rovině. I přes takovou délku jsem proto nakonec neměl pocit, že by některé postavy byly dostatečně zajímavé a prokreslené. A téměř zoufale jsem čekal celý film na jakýkoliv osobní, intimní rozhovor mezi kýmkoliv z nich, nutno říct, že jsem se naštěstí několikrát dočkal. Ale chemie mezi postavami prostě příliš nefungovala asi právě kvůli nedotaženým dialogům. Kdybych měl tedy hodnotit jednotlivé postavy - Batman byl jako jádro týmu fajn, ale nejlepší chemii a slovní výměny měl  s Alfredem. Aquaman jako agresivní, výbušný polobůh byl v několika málo momentech cool, ale o moc větší roli nedostal a působil značně hůře než ve své sólovce. Wonder Woman taktéž nedostala tolik prostoru, ale jakožto další těžká váha v týmu a polobohyně, která měla nejvíce znalostí o minulosti, alespoň dostala stylovou roli badass likvidátorky a méně stylovou roli expozičního kontejneru. Gal Gadot ji tahala u mě nahoru (vzhledem) i dolů (hereckým výkonem), vlastně u této herečky řekl bych docela tradiční divácká rozpolcenost. Nově příchozí Cyborg - krom prkenného projevu, který byl v případě této postavy naopak asi zamýšlený, byl jeho klasický origin příběh zpracovaný slušně (nikdy mě tato postava moc nezajímala, takže plusové body za snahu)  s hezkým, emotivním a logickým zakončením. A nakonec Flash - s ním jsem měl největší čistě subjektivní problém, totiž přesněji řečeno s Ezrou Millerem a jeho pojetím Barryho Allena. Celou stopáž mi jeho trapné pokusy o humor a obličejové kreace lezly na nervy. Ale! Překvapivě díky důležité roli v závěru děje, kdy dostal taky jeden z nejlepších momentů celého filmu, jsem dokázal docenit jeho roli v příběhu i vývoj jeho postavy. Supermana vynechám, protože i když byl důležitým faktorem v úvodu i závěru filmu, jeho postava jinak nebyla nikam posunutá, tedy snad kromě chvilkové snahy udělat ji ještě temnější, Snyder fakt mnohdy nezná hranice. Čímž se můžu oslím můstkem vrátit k zmíněnému velikášství, o které se Zack snažil. Někteří lidé si to užili stoprocentně, až tak, že začali přirovnávat film k Pánu prstenů, na mě ta rozmáchlost a monumentálnost zapůsobila jenom částečně. Zmínil jsem, že jsem doufal, že scénář dá při své délce postavám dostatek prostoru, ale popravdě by mi ve skutečnosti stačilo, kdyby jim dal dobře napsané dialogy a interakce i na menším prostoru. Protože rozmáchlost, snaha o mytologické podhoubí a velkolepost v cca první hodině/hodině a půl filmu nebyla vůbec marná, zejména ve spojení s tím, že na straně dobra docházelo k ztrátám a byla příjemně cítit ta nepřipravenost a zoufalství. Nevadilo by, kdyby i zbytek filmu byl podobně velkolepý a drsný, souboj s časem až do finále. Jenže naneštěstí nebyl, děj se od obrovského měřítka přesunul na malinkaté souboje samozřejmě příhodně v místech, kde nebyla ohrožena větší populace a bez citelné hrozby celému lidstvu (i když šlo o osud planety!), až v závěru filmu se něco podobného povedlo navodit, a to jen na chvíli. Přijetí Muže z oceli hloupými kritiky a fanoušky, kteří nedokázali rozdýchat finále v Metropolis, asi navěky zamezí alespoň u superhrdinských filmů něčemu ve stylu destrukce, kterou způsobil Zod a jeho parta. Opravdu mrzuté. Každopádně tím neříkám, že kromě první hodiny byl zbytek děje kvůli omezenějšímu měřítku nudný nebo dokonce špatný. V rámci mezí celý děj dával smysl, jeho struktura byla logická a postupně se bez větších zakopnutí vyvíjela k finále a Snyder docela umně dokázal do hlavního děje vplést již zmíněné charakterní oblouky některých postav. Ale těch zpomalených scén být méně mohlo (začínám si myslet, že tak si Zack asi představuje přidanou uměleckou hodnotu, tedy vedle prvoplánových voleb písniček, prvoplánové obrazové symboliky a taktéž jeho nově objevené umělecké hodnoty natáčení superhrdinského blockbusteru v 4:3 :). A abych byl upřímný, ani ta první hodina nebyla bez chyb. Možná mi sedla její velkolepost a drsnější atmosféra, ale když mělo dojít na melodramatické dialogy nebo jmenovitě např. expoziční monolog o padouchovi, slabiny scénáře se projevily naplno. Tohle žádný Pán prstenů prostě nebyl. Vše působilo strašně uměle a papírově, v případě zmíněné expozice nepomohl výkon Gal Gadot, která svůj monolog doslova přečetla bez jakékoliv snahy jak při čtení na základní škole. Spíše detail, který mi zas tolik zážitek nezkazil, ale proč ho nezmínit. Bylo to úsměvně levné. Snad stejně jako špatné vizuální triky důsledek omezeného času a rozpočtu při dotáčkách, resp. postprodukci tohoto sestřihu. Abych však na Gadot v tomhle otřesně dlouhém textu jen neházel špínu, snad všechny její akční scény byly fakt parádní, včetně té brutální, stylově natočené první. Tak nějak si představuji polobohyni proti smrtelníkům. Obecně, i když se mi nejvíce zamlouvala akce v první části filmu (zejména Themyscira a Atlantis), byla většina akčních sekvencí naštěstí natočená schopně a zábavně, každý hrdina měl své momenty a choreografie byla obstojně promyšlená. Ale samozřejmě, koneckonců tady šlo hlavně o body do stylu a solo a coop hrdinské momenty. K padouchům jen tolik: Darkseid byl asi takový jako v komiksu, tedy univerzální hrozba bez hlubších motivací, Steppenwolf kromě podařeného faceliftu určitou motivaci dostal a měl kolem sebe správnou auru neporazitelnosti (proto byl tak skvělý souboj v Atlantis :), tedy pokud se zrovna neplazil jako pes před svými nadřízenými. Ale tak to u těchto zloduchů bývá. Potitulkové scény před titulky absolutní WTF, i když některé předchozí easter eggy byly fajn. Tam si Snyder vybral asi vůbec nejslabší chvilku. SUMA: Nakonec bych napsal jen to, že určitě neberu nekritické nadšení zarytým fanouškům, kteří bojovali roky o to, aby tenhle sestřih mohl vzniknout. Jsem rád, že se jim jejich sen splnil a že v mnoha případech byli dokonce plně uspokojeni tím, co viděli. A nelituji toho, že jsem díky snaze fanoušků, herců a nakonec Warnerů mohl vidět tento v mnoha ohledech výjimečný projekt i já.  Ale osobně si myslím, že výjimečný projekt nedokázal poskytnout stejně výjimečné kvality a nesplnil úplně všechna očekávání. Ale přes všechny zřetelné chyby bavil a to se počítá. 7/10 (18.03.2021) (méně) (více)

V situaci, kdy jsem čekal všechno nebo nic, končím zase u průměru. A rozčiluje mě podivný instantní trend dělat z Josse Whedona neschopného břídila, který přece ani na těch Avengers nemá žádnou zásluhu. Nedávný král geeků je najednou za patlala, což je názor krátkozraký a v důsledku i zbabělý. Josstice League sice nebyla žádná výstavní paráda, ale přijít k cizímu projektu a v šibeničním termínu ho poslepovat z rozkývaného polotovaru do zcela jiného výsledku? To, že ze z filmu vyklubal poslabší blockbuster, je vlastně docela zázrak. A tím spíš mi to tak přijde teď. Zack Snyder totiž oproti tomu v jiných časových podmínkách a podporovaný davem svého toxického kultu sestrojil kolos, který už kvůli zařazení původně neplánovaných postav není tím, čím před lety být měl a - a to je asi nejzásadnější rána - nedává v důsledku výrazně jiný dojem než verze z roku 2017. Opravdu, pokud někdo sestřih pro kina považuje za nesledovatelný odpad a tady mluví o zážitku roku, tak si nevidí do pusy nebo měl o výsledku jasno už dávno před zhlédnutím. Pořád je tu totiž každou druhou replikou "motherbox", opět jsou Wonder Woman a Aquaman jen nevyužitými taháky, opět většinu zachraňuje Flash a opět pointa vítězství začíná a končí u Supermana. V jeho scénách vidím pokrok, ne snad kvůli reskinu, ale kvůli scénám, které mu jdou i beze slov trochu pod kůži a alespoň z malé části ospravedlňují přestřelenou délku. Takhle v novém je alespoň vidět, že nápad s "řadovou slovanskou rodinou" byl minule bláhovým omylem, ale co dostáváme místo toho? Po zvěstech o tom, že Cyborg je opravdovým srdcem filmu, musím ve výsledku jen kroutit hlavou, protože i tentokrát je zoufale navíc, což je s větším počtem jeho scén o to zřetelnější. Naopak víc Supermana je vždycky dobře, ale dohromady jsou to pokaždé jen generické minuty toho samého, žádný soudržný celek. Pár epizod seriálu spojených v jednoho macka. A jakkoli nechci nikoho urazit, protože to nemyslím zle, musím říct jednu věc. Zack Snyder se zbláznil. Nevím, jestli za to může jeho osobní tragédie nebo sociálními médii cementovaná domnělá moc jeho tvorby, ale všechna jeho režisérská rozhodnutí jsou buď podivná nebo rovnou nesmyslná. Čtyři hodiny, když spousta scén jen opakuje nebo variuje již viděné? Imax formát, když víme, že se jde na stream a ne do kina? Černobílá verze, ve které se dá lidským okem rozeznat snad jen oheň? A nakonec průšvih největší - snový epilog. Trikově nepřesvědčivý, dějově zcela nepasující a vzhledem k účasti opětovně hrozného Jokera extra rušivý. Právě tady se ambice tvůrců rozletěly do nejvyšších dálek, aby nejhlasitěji narazily. A to není o osobních preferencích, ale o na první pohled viditelných skutečnostech. Netrvám na tom, aby se jen napodoboval model Marvel, ale u DC v tomto případě dělali přesně to a jejich čtyřnásobná halabala rychlost nikdy nebyla vidět víc. V celkovém obrazu je to to samé, jako kdyby u sousedů přišli s Infinity War a s Endgame ve chvíli, kdy by v minulých letech vyslali do kin jen prvního Iron Mana, první Strážce galaxie a Capovu Občanskou válku. A přesně z toho důvodu jsem byl u Avengers opakovaně napjatý a dojatý a tady emoce zazvoní právě jen u Flashe (a to hlavně proto, jak přesně na tělo je Millerovi napsaný) a (to všechna čest) opakovaně i u Supermana, nejen díky tomu, že je Cavill sošným Kal-Elem víc než kdy předtím. Zbytek drží vší silou herci nebo opulentní akce, ale srdce tu vážně není. Jen oblíbené postavy, smutně často odsouzené k tomu být jen akčními figurkami. (18.04.2021) (méně) (více)