Dobyvatelé ztracené archy

Můj první velký dobrodružný film a nebýt Poslední křížové výpravy, zůstal by také tím největším. Spielberg má vzacný talent skloubit napínavý příběh, mysticky mrazivou atmosféru, skvěle vykreslené postavy a vypravěčský odpich ve výbušný celek, který je – vtipný, strašidelný, napínavý a emotivní. Doktor Jones, muž dvou tváří, versus Hitlerova říše zla v prostředí tajemných a prastarých sil. Kultovní od první do poslední vteřiny, báječně natočené, sehrané, nazvučené, natrikované... Je to tak trochu pohádka, tak trochu horror a každým coulem dobrodružná jízda, která z dospělých mužů dělá malé kluky a z malých kluků velké hrdiny... A co na to dámy? (18.04.2004)

Steven v plné formě nám nedá vydechnout. Jízda na horské dráze nám dává jen málokdy vydechnout - pořád se něco děje. Mistrovská hudba Johna Williamse (hlavní motiv asi patří k tomu nejznámějšímu z filmové hudby), dodnes slušné triky a především velká porce humoru a dobrodružství. No a ovšem skvělý hrdina Ford (původně zamýšleného Sellecka si nedovedu a nechci představit). Miluju scénu s plánkem vykopávek za úsvitu. (30.07.2003)

Co k tomu chcete psát? Spielberg má ambicioznější, závažnější a pro lidstvo asi i přínosnější filmy, ale stejně ho budu nejvíc milovat za Jonesova dobrodružství. Jedničku mám nejradši asi kvůli Marion, nejsympatičtější (protože nejráznější a nejvíc sexy) Indyho holce. Jsem moc rád, že se ve čtvrtém díle Karen Allen vrátí. (27.01.2008)

Adios seňore, Adios blbečku, hajlující opice, souboj z Egyptským šermířem, hláška : vy jste, ale kretén! (původní dabing) super slizkej nácek z kloboukem, archa která si dělá co chce a nelíbí se jí symboly fašizmu, epické finále, kdy náckové chtějí promlouvat z bohem a ten jim stručně a jasně řekne aby šli k čertu. Tohle a tisíc dalších důvodů proč je pro mě tenhle Indyho film ze všech nejlepší a žádný z pokračování (i když je mám všechny rád) ho prostě nepřekonalo. Jeden z geniálních a zásadních filmů tohoto století.100% (27.12.2013)

Dvě scény (byť by se našla řada dalších), které považuju za zásadní pro docenění "Dobyvatelů ztracené archy", jsou sekvence s letadlem a s ponorkou. První z nich je mastercalass v konstruování akce v prostoru a vyprávění ve smyslu vrstvení informací a detailů, které budou následně zužitkovány pro dramatický efekt a kauzální vývoj scény. Navíc i tato sekvence dokládá herecké přednosti Harrisona Forda, respektive to, jak dokáže prodávat své charisma a současně umocnit komickou podstatu scény svou mimikou a řečí těla. Druhá sekvence mi přijde esenciální pro pochopení celé série jonesovek a jejich sebevědomé práce s brakem. Dělí totiž diváky na dva tábory. Jedni budou zcela nesmyslně řešit, jak se mohl Indy dostat na ostrov s ponorkou. Druzí si užijí genialitu zdejší střihové elipsy, spočívající právě v tom, že na onu otázku vůbec neodpovídá, protože prostě nemusí. V návaznosti na to pak o několik dílů dále první skupina diváků bude ofrflávat scénu s lednicí či přítomnost mimozemšťanů (byť jim nevadí biblické nadpřirozeno prvního a třetího dílu), zatímco protilehlý tábor je ocení jako další projevy toho, jak tvůrci ctí kořeny ságy v brakových filmových seriálech a jejich přímočaré logice a pokleslých elementech. (14.07.2022)