Amistad

Když si tak letmo počtete všechna ta jména s filmem spojená, tak bylo naprosto zaručeno, že tento snímek zkrátka ani nemůže být špatný. To by bylo proti všem vesmírným zákonům. Ze všeho nejvíc se ovšem musím rozplynout, nad Johnem Williamsem - to je absolutní euforie a radost slyšet něco tak neskutečně dokonalého. Bez debat je to nejlepší hudební skladatel, který kdy kráčel po této planetě a i k dnešnímu dni v úctyhodných 87 letech neztratil nic ze svých kvalit. Přeji mu co nejpevnější zdraví, ať tu může ještě rozsévat radost a dávat vyniknout svému nadpozemskému hudebnímu citu a genialitě. Kamińskiho kamera byla také tradičně skvělá a jednotliví herci (včetně opičáků), si své role odkroutili také luxusně. Zkrátka k technické stránce může mít výhrady jen naprostý šulin. S čím jsem však měl trošku problém, je šílená americká propaganda, kde jsou USA tradičně prezentovány jako ten nejúžasnější národ pod sluncem s nejdokonalejšími mravními a morálními hodnotami a kde je ústava ten nejúžasnější dokument, jaký kdy spatřil světlo světa. V rámci soudních jednání, které jsou těmi vůbec nejlepšími a nejdůležitějšími úseky filmu, sledujeme, jak se všichni zúčastnění brodí po krk v patosu. Neuslyšíte snad jediný pádný argument a přímý důkaz. Všechno je orientováno na city posluchače a dlouhé proslovy o úžasných otcích zakladatelích a správných morálních hodnotách. Takové hodně zromantizované pojetí příběhu o velmi podstatné události amerických dějin, která sice velmi pomohla právům všech opiček (která dnes míří do naprosto nesmyslných mezí, protože společnost, která se již dávno několikrát celá vyměnila, cítí vůči opičákům stále jakýsi sociální dluh), ale naopak ještě zvýšila doutnající napětí mezi severem a jihem a odstartovala nelítostnou občanskou válku. Málokdo si uvědomuje, že opičákům navrátili jejich práva znovu ti, kdo jim je původně vzali - nadřazená bílá rasa. Dlouhá stopáž snímku byla vzhledem k tématu nutností. Přesto se střídají pasáže slabší s těmi hodně vydařenými. Snad proto se úplně nemohu rozhodnout, kam nasměrovat své hodnocení, ale asi přeci jen ty ušmudlané 4 kousky sem šoupnu. Člověk má po zhlédnutí skoro chuť, si nějakého toho černouška koupit, tady chci říct osvojit. Zajímavé bylo, že zaznělo to vůbec nejhanlivější označení pro naše černé přátele, jaké jsem kdy slyšel - "zboží". (21.01.2020)

Spielberg chcel v roku 1997 zopakovať úspešný kontrastný recept blockbuster a umenie ihneď po sebe, ako sa mu to podarilo s Jurským parkom a Schindlerovým zoznamom štyri roky predtým. No ale niečo také asi nie je v ľudských silách, takže ako sa má Zoznam k Parku, tak sa má kvalitatívne aj Amistad k Stratenému svetu. Čiže približne rovnako. Samozrejme vzhľadom na žánre. Mne by ani nevadila oná kritizovaná sentimentalita, pokiaľ by nebola podporovaná tak vehementne vlezlým hudobným doprovodom, čo vo mne vyvolávalo dojem, že ona je nakoniec nositeľom myšlienok. Prezeranie v biblii a "dajte nám slobodu" by som vystrihol, ale zase treba sa na vec pozerať z pohľadu doby a nie dnešeného cynizmu, o ktorom vtedy nemali ľudia ani páru. Páčila sa mi pripravenosť scenáristu, jeho prieskum dobových reálií bol zrejme dôsledný a som rád, že film nie je zbytočne oscarovo naleštený, jeho exteriéry a interiéry pôsobia prirodzene. Taktiež zobrazenie otrokov a africkej spontánnej mentality vyznieva realisticky, pokiaľ ste rasisti, Hopkinsova reč vás o opaku vášho svetonázoru nepresvedčí. (15.05.2013)

Nedokážeme se domluvit, protože máme jiné jazyky. Nechceme se domluvit, protože ti druzí jsou podřadný druh. Nemáme společnou řeč, kulturu, zvyky = jsme nepřátelé. ____ Banální a pravdivou skutečnost zobrazil Spielberg v úvodních scénách hmatatelně, když proti sobě postavil domorodé Afričany a španělské obchodníky s otroky. Tyhle dvě skupiny shodu nenajdou a ani najít nemohou. Dovolají se unesení černoši práva na vyslyšení aspoň v Americe? Soudní drama – oblíbený americký žánr – přináší scény krutých flashbacků z cesty otrokářkou lodí (některé z obrazů nejde pustit z hlavy lehce). ____ Spielberg samozřejmě vlastním lidem fandí, takže se v Americe najde hrstka statečných, která brání zoufalé i vzdorující otroky. Méně prostoru už věnuje, jak Afričané prožívají cizí zemi. Jak se asi museli lidé z vesnic cítit v městském vězení, jak mohli pochopit právní systém a politické lavírování jiného kontinentu? ____ Film si neodpustil některá klišé, jako je například etické prozření právníka, který se do soudního sporu pustil nejdřív jen kvůli honoráři. Mohl vynechat vedlejší motivy (záběry na dětskou španělskou královnu) a tím posílit hlavní dějovou linku. ____ To jsou jen drobné výhrady k jinak emocionálně třeskutému dodatku k ne zas tak vzdálené historii. SHRNUTÍ: Dobrý konec ještě neznamená, že vše skončilo dobře. (31.10.2018)

Spielberg se předvedl. Výjimečně nenechává všechny mluvit anglicky a při scénách týrání otroků dokáže být nečekaně působivý. Soudní tahanice zase táhne Matthew McConaughey, kterého zjevně v devadesátkách moc bavilo hrát právníky. Především snaha vysvětlit zmatenému Afričanovi fungování amerického soudnictví je prostě k nezaplacení. Navývost mě ovšem naštval moment, v němž anglicky nemluvící hlavní hrdina vstane z lavice a začne na celou soudní síň hulákat: "Dejte nám svobodu!" Tohle si skutečně Steven mohl odpustit. Jinak se totiž vůbec nejedná o patetizující záležitost, jak se tu snaží naznačit jiní. Respektive Hopkinsův závěrečný humanistický monolog je možná trochu zdlouhavý, ale do snímku o otrocích se hodí. Navíc, když máte herce, který dokáže svůj text prodat tak, aby nic z toho, co říká, nevyznělo hloupě. Za mě tedy silné spokojené čtyři, neboť jediný wtf moment vyvažuje dvouapůlhodinový vynikající film. (21.01.2014)

Opravdu jsem nečekal, že mi tento Spielbergův velkofilm přinese až tak silný zážitek srovnatelný s Věznicí Shawshank. Lépe to dopadnout nemohlo - film je podle skutečných události, ale ačkoli je to někde uváděno jako případné alibi a někdy zůstane opravdu jen u snahy převést na plátno skutečnost, ale toto není ten případ. Vše, o čem vyprávěl daný snímek (nešlo jen o zápas nešťastných Afričanů s americkým soudním systémem, ale o vykreslení problému otrokářství - nejen v USA - a hrozící občanské války obecně) bylo ukázáno naprosto věrohodně, přesvědčivě a působivě. Herci byli vesměs velmi dobří, ale nejvíc mezi nimi vyčníval (nikoli prostorem, ale hereckým uměním) Anthony Hopkins, který svůj výkon završil svělým závěrečným a rozhodujícím výstupem v soudní síní. (03.01.2009)