Purpurový déšť

Bylo by snadný tenhle film shodit do odpadu - on to totiž ani film a těch pár dějových pasáží je opravdu snad na odpad. Na druhou stranu když si Prince stoupne na pódium dokáže rozjet naprosto strhující šou. Jeho muzika mě sice nikdy moc nebrala, ale naživo je to fakt vynikající. K tomu několik klasických hitů - roztančená I Would Die 4 You, When Doves Cry a náááádhernááá titulní Purple Rain. Takže kvůli muzice dám aspoň ty tři, o nic jiného totiž ve filmu ani asi jít nemělo. (18.04.2009)

Purpurový déšť je semiautobiografický polokoncertní film z éry ananasových vlasů a androgynních mužů, koncert obsedantně sledovatelný i když zbytek filmu se utápí v podprůměrnosti a nesoudržnosti. Prince je herecké dřevo, dějová linka je tak agresivně hloupá, že skoro přebíjí hudbu z filmu. Ta ale zůstává i dnes progresivní a Prince je stále na špičce žebříčků nejvýznamnějších popových umělců. (18.10.2020)

Tak nevim, kde jsem poslednich tricet let byl, ale pisnicky Prince mi neprijdou uplne zname. Ac jde tato hudba mimo me, musim uznat, ze urcite kvality ma a po precteni stroheho zpevakova zivotopisu musim konstatovat, ze neco asi umi:-). Proto hodnotim film relativne dobre, protoze se skutecne jedna o peknou kravinu. Do osmdesatych let, ktere jsou pro me symbolem kyce (plati pro USA a zapadni Evropu), se ale film hodi docela dobre. Videno naposledy. (14.09.2013)

Sice je zde k vidění plejáda afrobuzen, avšak vizuálně hodně zdařilá podívaná s top atmosférou 80. let. Hudba, až na závěrečný songy, která zde v podstatě hraje hlavní roli, je ale jinak dosti plytká a příběh samotnej neni nijak zvlášť strhující, což se dalo čekat, ale ne vyloženě špatnej. Tři dějový linky vzájemně se o sebe tříštící, profesní, milostnej a z rodiny kde vévodí agresivní fotr trýznitel. Taky musim vyzdvihnout výběr hereček, žádný vychrtlý kostice zde nečekejte. 60% (11.04.2019)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)