Láska z pasáže

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. (19.09.2014)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)

Příběh party z Václaváku nutí trošku k zamyšlení. Pavel toužil najít si něco lepšího, co si nemohl splnit. Chtěl jít svou vlastní cestou a tak se začal pohybovat na hraně zákona. Tipoval byty pro své kamarády a to se mu nevyplatilo. Nedivím se, že většina holek po Vaculíkovi šílela. Na některé písničky Michala Davida začínám být alergická. (29.05.2009)

Tieto filmy rulujú... Sú presne z éry mojich rodičov, ktorý sa nad nimi rozplývajú, spomýnajú a sú to ich zlaté body v ich vlastnom rebríčku kinematografie. A čo na ne ja? Tie smiechy zo super účesov v 80. rokoch, v tom aký vtedy boli gansta (noo, určite lepší ako dnešný nigazz :)) a tak... Škoda, že mi mama koniec tak škaredo zaspoilovala, pretože ten bol najlepší, inak tento príbeh o nie práve čestnom umývačovi okien bol totálne plytký a herecké výkony vôbec nesúviseli s pocitmi, ktoré hrať mali. Takže ** (za ten koniec hlavne). (06.05.2007)

Celkem vydařená československá krimi o životě v pražských pasážích, podvůdky a krádeže. Lukáš Vaculík, který raději myje výlohy obchodů, aby mohl splácet svůj dluh. Do toho trochu romantiky, písničky Michala Davida se stěžejní Nesnáším loučení.....a maličký bonus s Viky Cabadajem na úplném konci. Hvězdičku navíc pak dostává závěr, který posouvá film z průměru o stupínek výše. (20.01.2020)